Jeden z nejsledovanějších procesů zabývajících se rasovým násilím prošel mnoha zvraty. Řízení se postupně dostalo od okresního až k Nejvyššímu soudu, zazněly rozsudky lišící se výší trestu, měnil se počet obžalovaných. Na případu se vystřídalo několik soudců i státních zástupců.
Dřívější líčení
Minulá soudní líčení v letech 1994 až 1997 přitom v konání skinů viděla jen násilí a vydírání. Až na pokyn Nejvyššího soudu se táborský senát smrtí Danihela zabýval téměř čtyři měsíce jako dokonanou vraždou.
Trojici skinů soudce prokázal, že v září 1993 vyrazili v organizované skupině asi dvou desítek lidí v Písku k Městskému ostrovu. Za pokřiků "Smrt Cikánům" a "Zabijeme vás, vy černý svině" zaútočili společně na čtyři mladé Romy, kteří ze strachu naskákali do chladného říčního toku. Skini se šátky na obličejích, s nunčaky, tyčemi a baseballovými pálkami v rukou, se mezitím srotili na obou březích, bránili Romům vylézt z vody, skopávali je zpátky a házeli po nich kameny.
Danihel se asi po dvaceti minutách plavání už nevynořil, tři jeho kamarády zachránil od smrti jen příjezd městské policie. Soud se v uplynulých měsících znovu prodíral houštinou čtyř desítek svědeckých vzpomínek, z nich mnoho nemělo daleko ke křivé výpovědi. "Svědci doslova rezignovali na svou paměť," postěžoval si už v říjnu předseda senátu táborského soudu Jiří Bernát, který je přesvědčen, že vyvrátil všechny námitky obhájců.
Soudce zdůraznil, že toluen, který Romové u řeky před útokem čichali, nezavinil Danihelovo utonutí, neboť znalci doložili, že bezprostřední příčinou smrti bylo udušení při topení. "Danihel byl dvacet minut vystaven brutálnímu fyzickému i psychickému týrání. Kdo to nechápe, nežije v tomto reálném světě," hřímal soudce, kterého pobuřuje, že dalších asi patnáct útočníků stále uniká spravedlnosti. Minimálně dva z nich Bernát poznal v soudní síni při čtení rozsudků. "Záleží na tom, zda státní zástupce vydá pokyn, aby se policie jejich podílem na vraždě znovu zabývala," podotkl Bernát, s nímž nesouhlasí obhájci.
Obhajoba od začátku odmítala hovořit o vraždě, neboť proces chápe jako společenskou objednávku pod tlakem státních úředníků a médií. "Kostky byly už předem vrženy, nátlak Nejvyššího soudu ovlivnil svobodu táborského senátu, který musel rozhodnout o vraždě," tvrdí Churáčkův obhájce Ladislav Novotný. Odsouzení skini v průběhu procesu odmítli vypovídat, ale využili práva na závěrečnou řeč a při ní vinu popřeli. Na lavici obžalovaných se mnohdy navíc smáli, líčení provázeli úšklebky a tichými nadávkami, do síně mnozí nevstoupili bez žvýkačky v ústech. "Romové se na mě domluvili a zatáhli mě do případu. Na místě činu jsem vůbec nebyl," hájil se například nejmladší Pomije, který Romy napadl jako sotva patnáctiletý hoch.
