"Ani jsem nechtěla ta rizika slyšet, nemohla jsem si dovolit se zhroutit," vzpomíná Jana Miklovičová z Hrušovan u Chomutova.
Zcela unikátní a riskantní zákrok provedli lékaři v pražské Fakultní nemocnici Motol. "Závažnost takové operace záleží na poloze nádoru, ale zárukou úspěchu je mnohdy i značný kus osobní odvahy lékařů," říká přednosta dětského ORL v Motole Zdeněk Kabelka. U operace malého Davida bylo hned několik lékařských kapacit.
Že je s chlapcem něco v nepořádku, si poprvé všimla mladá sestra v porodnici. Upozornila matku na malou bouličku u ucha. "Všichni jsme si namlouvali, že je to nějaký nedůležitý otok, který vznikl při porodu," vzpomíná Davidova matka.
V tu chvíli však začalo pendlování mezi nemocnicemi. Ještě po vyšetření v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem to přitom vypadalo, že boule není nic nebezpečného. Davidovi byly čtyři dny a jeho matka se dozvěděla, že je to cysta, která do šesti týdnů zmizí. "Jsem ale dost opatrná, chtěla jsem proto slyšet i jinou verzi," říká Miklovičová. Objednala se do pražského Motola.
Magnetická rezonance byla neúprosná, ukázala velký lalokovitý útvar, nádor zvaný teratom. Nebyl zhoubný, zato obrovský. Cizí hmota novorozence dusila od prvních chvil. Co dokáže, zjistili rodiče už cestou do Motola. David totiž z ničeho nic přestal hýbat levým okem. Zůstalo v jediné strnulé poloze. Rozhodnutí lékařů bylo jednoznačné: operace.
Davidovi byly v tu chvíli dva měsíce a lékaři se mu chystali "odklopit" část tváře a vyjmout celý nádor. "U rychle expandujících nádorů mnoho času na vyčkávání není. Zvětšující se nádor může utlačovat řadu důležitých struktur, následkem může být porucha funkce příslušných nervů, potíže s dýcháním, s polykáním," vysvětluje přednosta.
Problémů bylo hodně a nemusela je vyřešit ani operace. Další totiž mohla přivodit: narkóza trvala deset hodin, malé tělo mohla ještě víc oslabit, ovlivnit funkce mozku.
David to zvládl. Ještě dva dny byl v umělém spánku, za dva týdny ho měli rodiče doma. Nebýt jizvy kolem hlavičky, vypadá jako každé jiné batole. Rodiče se už naučili, jak jizvu i tváře rozmasírovat. "Měli jsme vlastně obrovské štěstí, byl to zázrak, že se to podařilo," dodává Davidova matka.
