Barokní budova bývalého měšťanského pivovaru v Lafayettově ulici patří mezi kulturní památky. Život ji má znovu vdechnout život přes 100 milionů, za které se přemění na areál s dvacítkou loftových a mezonetových bytů, ale také obchody a prostorem pro nejrůznější služby.
Tvář centra města by se měla výrazně změnit během příštích dvou let. Nové fasády totiž zasáhnou rovnou do tří ulic, které někdejší pivovar spojuje.
"Kvůli danému uspořádání budovy zde vzniknou velké otevřené a také vícepodlažní byty s minimem příček. Už teď je jisté, že to rozhodně nebude standardní, klasické bydlení. Cena za jeden byt se tak bude předběžně pohybovat mezi čtyřmi až osmi miliony korun," popisuje Jiří Felix, zástupce investora, který chce téměř 300 let starý pivovar zrekonstruovat.
První jednání kolem rozsáhlé a více než deset let nijak nevyužívané budovy, která se v centru Olomouce rozkládá mezi ulicemi Lafayettova, Mlýnská a Uhelná, začala v roce 2006.
Podmínka památkářů: budova musí zůstat barokní
"Spolu s jejím majitelem jsme začali hledat možnosti využití. Kvůli zchátralému stavu byla řeč také o údržbě a případném vyklizení," popisuje Vlasta Kauerová z odboru památkové péče na olomouckém magistrátu.
"Návrh na stavbu obchodů a bydlení se objevil v loňském roce. Naší základní podmínkou bylo zachování barokního rázu pivovaru, což architekt splnil."
S výslednými plány je spokojený i primátor Martin Novotný. "Především pro obyvatele středu města je to historický okamžik, neboť tamní chátrající pivovar čeká na svoji rekonstrukci už mnoho let. Jsem rád, že výsledné řešení nenaruší jeho historickou hodnotu," poznamenal.
Právě její zachování však podle architekta Jakuba Ciglera, z jehož rukou plány vzešly, udělalo ze zakázky nejsložitější úkol, jaký kdy jeho kancelář řešila.
"Dříve se zde skladoval ječmen, který bylo třeba chránit před světlem, nyní zde budou bydlet lidé, kteří naopak světlo potřebují. Vzhledem k tomu, že jde o historický objekt, nemohli jsme zde všude jednoduše vybourat větší okna. Tím by se ztratil onen barokní ráz objektu."
"Na střeše se také nesmí objevit žádné vikýře podkrovních bytů ani balkony nemohou zjednodušeně řečeno vyčnívat z obvodových stěn. Tady nám však pomohla jejich tloušťka, balkony jsme tak mohli zapracovat přímo do nich. Vše pak bude spolu se střešními okny kryto velkými dřevěnými žaluziemi," popsal Cigler.
"Už teď je třeba jisté, že zhruba třetinu ručně tesaných barokních krovů zde budeme muset vyměnit. Tak silné trámy, které se tehdy používaly, se nám dnes budou shánět poměrně těžko," dodal architekt.
Zajišťovací práce v budově začnou ještě letos. "Dost pozornosti si vyžádá celková statika pivovaru, která není, například kvůli spodní vodě, úplně v pořádku. Další práce pak přijdou na řadu až v příštím roce, na jehož začátku získáme stavební povolení. Termín dokončení je zatím rok 2012.
Historie měšťanského pivovaruPivovar vznikl jako společný měšťanský pivovar majitelů várečného práva, kteří se sdružili v korporaci zvané "pivovarský urbář". Se stavbou měšťanského pivovaru se začalo v květnu 1714 na tzv. Romhofě při městských hradbách (dnes ústí ulic Lafayettova a Uhelná pod Dolním náměstím). Barokní budova pivovaru byla situována v jihozápadní straně bloku. Sladovna, mohutná dvoupatrová budova dvoukřídlé dispozice s vysokou valbovou střechou, se rozkládala v severovýchodní části areálu. Součástí komplexu byly i pozdně barokní trojkřídlý dům v jižním koutu a dům s připojenou dvoukřídlou přízemní užitkovou stavbou v západním koutu bloku. V roce 1758 během pruského obležení Olomouce budovy vyhořely, ale byly rychle obnoveny. Pivovar v této době produkoval 10–20 tisíc hektolitrů piva ročně a vzhledem k narůstající poptávce přestal stačit. Měšťané se rozhodli v letech 1809–1811 postavit v centru města pivovar druhý. Oba však přestaly na konci 19. století vyhovovat požadavkům moderních technologií. V roce 1895 se právovárečné měšťanstvo rozhodlo postavit pivovar nový v Nové ulici, staré pivovary ukončily svou činnost a oba začaly sloužit jako sladovny. Od roku 1922, kdy bylo v Olomouci zrušeno právo várečné, sloužil objekt stále jako výrobna sladu a posléze (1929) jako stáčírna a sklad piva. V roce 1930 se podnik dostal do rukou Pozemkového ústavu v Olomouci, který jej definitivně zrušil. Ve 30. a 40. letech zde byly provedeny různé, zpravidla necitlivé stavební úpravy. V průběhu 50. let v pivovaru fungovaly stáčecí linky Vinařských závodů a objekt sloužil jako skladovací prostor. V roce 1958 byl měšťanský pivovar včetně objektu sladovny prohlášen kulturní památkou. Zdroj: investor |
