Toto japonské plemeno má výborný charakter, je učenlivé a snadno ovladatelné. Při správné výchově z tosy vyrůstá skutečně vyrovnaný pes a opravdový partner všech členů rodiny. K cizím lidem je téměř vždy nedůvěřivá. Jen zdánlivě bez zájmu pozoruje, co se děje, a přitom neustále hlídá. Pokud nemá důvod, tak nereaguje. Ale rodinné přátele a známé si obvykle zamiluje.
Tichý obr, který nepřekáží ani v bytě
I když je tosa přátelská a mazlivá, pořád je to opravdový hlídací pes. Skutečně dokáže ubránit jak svého majitele, tak i majetek, a dokáže výborně rozpoznat skutečné nebezpečí. Protože je to hodně velké bojové plemeno, může vážit i 70 kilogramů, bez důsledné a přitom laskavé výchovy se neobejde.
"V žádném případě nedoporučuji používat na tosu fyzické násilí, radši jí dejte párkrát novinami, ona si to zapamatuje. Hlavně musíte být trpěliví a laskaví," radí chovatelka Monika Doskočilová, která má doma hned dvě feny plemene tosa-inu, jednu čtyřletou a druhou dvouletou.
I když je tosa bojový pes, neznamená to, že se nehodí pro rodinu nebo že je určena jen na hlídání. Může být ideálním rodinným společníkem, který nemá problém ani s dětmi. "Když jsme si pořídili první tosu, byly mladší dceři teprve tři roky a nikdy nebyl ani nejmenší problém. Od dcery si nechala a nechá líbit téměř cokoliv. Vše záleží na výchově," konstatuje Doskočilová.
Klidná a vyrovnaná povaha a malá potřeba pohybu činí tosu ideálním společníkem nejen do domu, ale i do bytu. I když by se mohlo zdát, že se jako velké plemeno hodí především ven nebo do kotce, není tomu tak.
Tosa je nejspokojenější, když může být obklopena svou rodinou a sledovat její členy na každém kroku. Kotcový chov pro ni rozhodně není vhodný, trpěla by. V rodinném domě samozřejmě bývá více místa, ale ani soužití v bytě není problém, pokud najdete místo na psí matraci a misky. Protože tosa je nejen klidná, ale i velmi tichá a zásadně neštěká.
Také je potřeba ohlídat, aby tosa měla měkký pelech. "Jen tak se jí nebudou vytvářet ošklivé otlačeniny na končetinách," popisuje svou zkušenost chovatelka. Myslí tím otlaky na "loktech" a "kolenou" v podobě hrubé kůže bez srsti, které se tosám dělají, pokud odpočívají na tvrdé podlaze.
Při výběru štěněte dvakrát měřte, ať nelitujete
Tosa se řadí mezi molosoidní plemena a obvykle se dožívá okolo 7 let. Nejčastěji bývá žlutá nebo červená, existují ale i žíhaná nebo černá zvířata. Péče o jejich krátkou srst není náročná.
Kdo uvažuje o štěněti tosy, neměl by podcenit jeho výběr. Je to plemeno natolik finančně náročné (strava, veterinární péče) po celý svůj život, že by pořizovací cena štěněte neměla být rozhodujícím faktorem. Mohlo by se stát, že časem budete řešit vážné zdravotní problémy spojené s velikostí a vahou tohoto plemene (patří k nim například dysplazie).
Při vybírání vhodného štěněte se proto nenechte odzbrojit jejich jednoznačnou roztomilostí. V první řadě se podrobně zajímejte o linie chovu a o to, jestli se u předků objevily nějaké zdravotní obtíže, případně jaké. Chtějte vidět také rodiče štěňat a vyptávejte se na jejich povahu. Koneckonců, u všech velkých plemen v podstatě platí podobné zásady výběru štěněte (viz předchozí článek).
Tosa měla v Evropě poměrně úzkou chovatelskou základnu a často docházelo ke křížení příbuzných psů, což rovněž způsobovalo různé dědičné choroby. Toho se dnešní chovatelé chtějí vyvarovat, krev oživují novými psy ze zahraničí a tím výrazně minimalizují možnost příbuzenského křížení a tím zapříčiněných chorob.
|