Zemřela v sobotu ve spánku v domově důchodců v hrabství Norfolk jen dva týdny před svými 111. narozeninami, uvedl server telegraph.co.uk. Florence Greenová svá poslední léta života trávila se svou devadesátiletou dcerou May v Norfolku, do domova důchodců se přestěhovala krátce před Vánocemi. "Skoro se už dožila 111. narozenin. Je to velmi smutné," řekla dcera May.
Její mladší dcera, šestasedmdesátiletá June Evettsová, dodala: "Jsem na ni velmi hrdá. A ona byla velmi hrdá na uznání, kterého se jí dostalo. Greenová měla se svým mužem Walterem, kterého si vzala v roce 1920 a žila s ním až do jeho smrti v roce 1970, ještě syna Boba, jemuž je nyní 86 let.
Greenová se stala poslední žijící veteránkou první světové války poté, co loni v květnu zemřel v Austrálii stejně starý Claude Choules. Ten byl do své smrti posledním žijícím vojákem, který se účastnil ve válce bojů (jeho příběh si můžete přečíst zde).
Florence Greenová se narodila v Londýně, později se ale přestěhovala do hrabství Norfolk. K ženskému britskému letectvu (Women's Royal Air Force, WRAF) se přidala před 93 lety, když jí bylo teprve sedmnáct let. Bylo to 13. září a do konce války tehdy zbývaly necelé dva měsíce. O necelý rok později Greenová z armády vystoupila.
Příběh Florence Greenové vyšel na světlo světa až v roce 2010, kdy historik Andrew Holme objevil v archivu informace o její službě.
Ráda se toulala po základně
Britku tehdy vyzpovídala televize BBC. Veteránka popsala, že si čas u WRAF užila a naučila se tam spoustu věcí. Její pracovní náplní bylo hlavně servírování snídaní, obědů a večeří pilotům RAF a důstojníkům na základnách v Norfolku.
Jak sama později se smíchem přiznala, ráda se procházela po základně a obdivovala piloty. "Potkala jsem desítky pilotů a chodila s nimi na rande. Měla jsem příležitost letět v jednom z letadel, ale létání jsem se bála," popsala.
"Dobu u WRAF jsem si užila. Na základnách, kde jsem pracovala, byla spousta lidí a všichni byli skvělí společníci (...) V mnoha ohledech to byla nejlepší doba mého života," řekla dle serveru telegraph.co.uk před svou smrtí.
Podle britského Národního archivu vznikly WRAF proto, aby mohlo více mužů bojovat. Ženy je tak nahradily v mnoha vojenských profesích, pracovaly jako řidičky, automechaničky, kuchařky i v kancelářích. Women's Royal Air Force měly základnu nejprve v Anglii, poté i ve Francii a Německu.
Rozpuštěny byly 1. dubna 1920. Obnoveny byly za druhé světové války v podobě ženského pomocného sboru (Women's Auxiliary Air Force), své současné jméno WRAF dostaly zpět v roce 1949.
