Vůz z roku 1969 má modrou metalízu a šedivý interiér v koženém provedení. Zadní sedadlový prostor nabízí sklopný podtácek, o nějž Wimmer stál: položil tam výtisk novin The Times.
"Nejsou z té doby, z jaké je auto, ale podle mě do takového vozidla lordů prostě patří. Ještě tam chci dát sklenici whisky," prozradil muzejník. V Česku je podle něj odhadem kolem deseti vozů této luxusní značky.
"Celkem dost jich ale mají v Německu a jsou ke koupi i za relativně nízké ceny. Ale podle mě se vyplatí si připlatit, aby s autem nebyly nějaké problémy," upozornil novopečený majitel auta.
Jeho model má za 44 let najeto necelých padesát tisíc kilometrů a vystřídalo ho několik majitelů - byl jednu dobu dokonce i služebním vozem. Cena vozů tohoto typu se pohybuje od pěti do dvaceti tisíc liber. "Tohle je úplně první série Silver Shadow, která se vyráběla přibližně do roku 1970," vysvětlil Wimmer.
Už na škole měl všechny sešity pokreslené autíčky
A proč si pro své muzeum vybral právě tuto značku? "Mám rád auta a Rolls-Royce je taková klasika nebo takříkajíc špička mezi vozy," vysvětlil muž, který se o techniku zajímá od malička.
"Chodil jsem na jihlavskou průmyslovku, a když jsem před pár lety dělal doma pořádek a otevřel jsem sešity, tak byly většinou pokreslené právě autíčky," zavzpomínal Wimmer.
"Rollse" sháněl přes internet, při výběru mu pomáhal známý, který se právě nákupem a prodejem těchto aut živí. "Říkal mi, že si ho můžu koupit, nebo ho opraví a prodá. Když jsem ho viděl na fotkách, nezaváhal jsem a řekl, že ho beru," říká s úsměvem Wimmer.
Do motoru se nikdo nedostane, kapota se nedá otevřít
"Hlavně jsem nechtěl bílé auto, to bývá spíš pro nevěsty. Nebo stříbrné, jinak jsem určitou barvu nepreferoval. Vozy v obou těchto barvách bývají dost ježděné a já chtěl co nejzachovalejší. Známý ho koupil v Anglii a ochotně mi jej dovezl. Pršelo a přijel pěkně unavený," vzpomněl Wimmer.
"Za tu cestu ujel tisíc sto mil, což je asi 1 800 kilometrů, a spotřeba na tu cestu byla 17 litrů na 100 kilometrů."
"Pro firmu Rolls-Royce je typické, že nechce, aby se u auta otvíral motor proto, že je to spolehlivé auto, které se nemůže rozbít. Je velice pohodlné, řízení jde malíčkem," popsal pyšný majitel muzea, který své první auto koupil v roce 1996.
Poté ho čtyři roky opravoval. "Pak následovalo druhé, třetí auto a už to nešlo zastavit," poznamenal.
Muzeum techniky v Telči vzniklo teprve loni a už nyní vystavuje několik desítek různě starých exponátů. "Máme tu asi 80 kočárků, 30 stabilních motorů, 40 rádií, bicykly, kamna, telefony, psací stroje a věci běžné potřeby z dávných dob," vyjmenoval Wimmer.
Exponáty stále rozšiřuje. "Chceme přikoupit zajímavé americké auto z padesátých šedesátých let," podotkl Wimmer. Některé vystavené věci pocházejí od telčských sběratelů.
Muzeum ukazuje, jak vypadala zubařská ordinace před sto lety
V Muzeu techniky najdou zájemci například místnost s vybavením staré zubní ordinace, v níž nechybí vrtačka nebo dvě zubařská křesla - jedno z roku 1904, další z let 1920 až 1930. Dobové věci pocházejí z bývalé ordinace z telčského náměstí.
Další "raritou" je selská kuchyň s máselnicí, odstřěďovačem mléka, kolovrátkem a dalšími dobovými technickými vynálezy.
Kromě již zmiňovaných předmětů tam návštěvníci uvidí asi třicítku stabilních motorů. Na ty se návštěvníci často ptají.
"Je to motor, který byl buď bez koleček, nebo s kolečkama. Bez kol se užíval v malých továrnách, s koly, kterých máme většinu, našel využití v zemědělství. Dal se zapojit k mlátičce, řezačce nebo fukaru na seno. Bylo to z toho důvodu, že dříve nebyla elektřina na vesnicích a lidé potřebovali stroje něčím pohánět," poznamenal Wimmer.
Ženy při prohlídkách nejčastěji jeví zájem o dobové kočáry a panenky. Často se pozastavují i nad některými auty. Muži pak preferují pohled na motorky nebo vozy.
"Často se mně také ptají, jestli vše jezdí. Musím říct, že podstatná většina ano," uvedl Wimmer.
V květnu mají v muzeu přibýt také obrázky dětí z místní umělecké školy. Čeká jej i úprava fasády, kterou chce majitel v nejbližší době zrenovovat.
