Tamní duchovní společenství se rozhodlo nečekat na peníze od státu, ale na činnost samotného sboru a provoz dalších zařízení si vydělat i díky stánku s občerstvením. Z faráře, který u Jednoty bratrské raději slyší na oslovení správce sboru, se stal zaměstnavatel. "Pořád se učím," říká o své nové roli.
Jak je to možné, že pastor se objeví ve stánku a prodává hamburgery?
Je to poslední trend v Jednotě bratrské. Má to souvislost se změnami v církvi, které se v poslední době odehrávají a které se vracejí až k jejím kořenům. Do doby, kdy po husitských válkách, v rozervané zemi, hrstka mužů založila Jednotu bratrskou. Tenkráte spíše chtěla sloužit lidem a národu a zakládala školy a špitály.
Nevím ve svém okolí o sboru, který by si na svoji činnost přivydělával prodejem ve stánku. Není to tak trochu neprobádaná cesta?
Naši předci v minulosti chodili na misie, jako třeba představitelé katolické církve. Oni neodcházeli primárně s vírou, ale za prací, aby se uživili a v rámci svého života a práce na sebe nabalovali místní lidi, a tím je inspirovali. Často zakládali manufaktury, provozy, aby generovali zisk.
Znamená to, že chcete také podnikat? Proč?
Donedávna jsme byli zajatci státu a režimu. Ten financoval církve, a tím je mohl kontrolovat. My jsme však vždy byli za to, aby církev nebyla závislá na státu a mohla volně dýchat. Proto je pro nás klíčová otázka restitucí. Můžeme výhledově počítat s tím, že peníze, které dostaneme od státu, neprojíme a poslouží k vybudování zázemí, na jehož základě budeme moci existovat. Vize je, že jednou budeme soběstační, že se naučíme vydělávat.
V Čechách a na Moravě je 27 sborů Jednoty bratrské. Znamená to, že podobnou cestou jako vy se vydávají i další?
Máme určitou autonomii sborů a každý si hledá směr, kterým se vydat. Zatím je nás v Semilech hrstka a přemýšlíme, jaké jsou vůbec naše možnosti. Jisté je, že peníze, které budou od státu přicházet, budou nižší a nižší a my si musíme vybudovat něco, co by nás uživilo.
Jak jste se vůbec dostali k provozování stánku?
Přemýšleli jsme, že třeba budeme na pouti prodávat párek v rohlíku. Vloni tu přes léto na stánku visela cedule, že je na prodej. Tak jsme si řekli: "Co když je právě tohle ta správná výzva?"
Jde vám prodej ve stánku?
Přišly věci, o kterých jsme neměli ani páru. Živnostenský úřad, hygiena, úřad práce. Přesto, že mě vždycky bavilo pohybovat se v kuchyni, nevěděl jsem ani pořádně, jak vypadá hamburger. O rychlém občerstvení jsme si získávali různě informace, až jsme do toho začátkem října loňského roku vlítli. A od té doby jsme tady.
Přesto asi není obvyklé, aby farář, nebo chcete-li kazatel, prodával ve stánku, byť ne sám.
Není to má prvořadá role. Zatím je rozjezd, řekněme, váhavý. Třeba se však jeho provoz dokáže rozeběhnout natolik, že tu budeme moci někoho zaměstnat. Přesto mě baví ukazovat lidem, že církev je něco jiného, než mají zafixováno ve své mysli. Nemáme kostel, ale máme modlitebnu a klubovnu. Nejsou to mediální kauzy pedofilních kněží, nebo "profláknutých" restitucí, co dělá církev. Když nás pak lidé potkávají v terénu, zjistí, že jim Boha necpeme násilím. Snažíme se jim jen přinášet tradiční hodnoty do nejisté doby.
