„Vždyť jste to viděli sami. Nevím, co k tomu mám ještě říci,“ nechtělo se kouči Ciprovi do rozhovoru.
Přesto to, prosím, zkuste. Myslíte si, že po prohře s Bohemians je sestup definitivní?
Teoretická šance, že bychom se zachránili, určitě ještě existuje. Ale buďme realisti, myslím si, že sobotou se liga pro nás uzavřela. Stát se sice může cokoliv, ale nepředpokládám to.
Byl podle vás klíčovým okamžikem zápasu první gól hostů z penalty?
Určitě ano, ale ne jen pro nás, pro všechny na hřišti. To bylo vidět. Pravidlo je takové, jaké je, červená karta, penalta, gól a snížení stavu. A ještě jsme pak hráli v deseti. Možná, kdybychom dostali jen ten gól a dál hráli v plném počtu, tak bychom stav udrželi. Vždyť zbývalo dvacet minut do konce. Jenže na kluky to pak spadlo a dostali jsme se pod obrovský tlak.
Bavil jste se o tom momentu přímo s Kladrubským, který zasáhl rukou míč mířící do branky?
Udělal to reflexivně, prý si ani nejdřív nic neuvědomoval. Chtěl balon zasáhnout napřed hlavou, ale bohužel tam šel rukou.
Navíc vám na příští zápas, který hrajete doma s Hradcem Králové, budou kvůli kartám chybět nejen Kladrubský, ale i Lengyel. Bude to pro vás výrazný problém v zadních řadách?
Jenže my máme problémy, i když oni dva jsou na hřišti. Ani jeden není ve formě, to prostě tak je.
Nebodovali jste zatím ani v jednom jarním zápase, tedy poosmé v řadě. Zažil jste něco podobného ve své kariéře?
Ne, fakt nezažil!
Nerezignují už hráči na celkovou situaci?
V sobotu to vypadalo, že se všechno zlomí, když vedete doma 2:0. Opravdu to nechápu a nemůžu tomu pořád uvěřit, i minulý týden na trénincích byla nálada opravdu dobrá. Věřili jsme, že to dvěma domácími zápasy dokážeme zlomit. Teď jsou hráči zase jak zmoklé slepice.