„S přítelem tu ještě zůstaneme několik týdnů, možná i měsíc. Turistické vízum nám platí další dva měsíce. Lidé v Nepálu teď pomoc v Nepálu vážně potřebují,“ líčí 24letá žena.Při zemětřesení pobývala s přítelem ve městě Pokhara, kde je vše v naprostém pořádku.
Odtud se vydali na vlastní pěst do Gorkhy. Tam se mladý pár potkal nejprve s tamními dobrovolníky a pak s lidmi z organizace Člověk v tísni - People in need. „V samotném městě Gorkha je téměř všechno jako předtím, ale blízko jsou totálně nebo napůl spadlé vesnice,“ srovnává Květounová.
Organizace Člověk v tísni se nyní stará hlavně o distribuci plachet na stavbu přístřešků a přísun jídla do těžko přístupných oblastí. „Pomáháme s přítelem postavit dočasné přístřešky, odklidit zbytky po zbořených domech. Také jsme fotograficky dokumentovali stav vesnic pro People in need. Naše fotky jsou na Facebooku Together with Gorkha,“ popisuje.
Největším problémem je podle dobrovolnice mentalita Nepálců. „Lidé si tu navzájem příliš nepomáhají, čekají na spásu zvenčí. Nechápou, že oni sami jsou si největší pomocí. Většina nečinně sedí a snaží se pouze ti, co přišli o střechu nad hlavou. Čekala bych více obětavosti, osobního nasazení a solidarity.“
V postižených vesnicích se potkala také se silnými lidmi, kteří nevypadají zdrceně a čelí situaci s kuráží. „Objevuje se ale také kastovní rasismus, lidé nechtějí sdílet stan s těmi z nižší kasty. Jeden německý novinář mi řekl, že v Káthmándú bohatí nechtějí pomáhat chudým. To je vážně smutné,“ zamýšlí se.
Současně dodává, že je i hodně místních, kteří se naopak snaží pomoci, jak mohou. Ostatním dávají například jídlo.
Situaci zrovna nenahrává počasí. Pozvolna přichází deštivé období, aspoň jednou za den v Nepálu vydatně zaprší. Hory zahalené v mracích navíc v takových chvílích znemožňují helikoptérám dostat se do jinak téměř nepřístupných vesnic. Občas se ještě objeví malé otřesy.
„Žádné zprávy o očekávaných sesuvech půdy však nemám a nemluví se o tom jako o hrozbě,“ dodává mladá žena, která pozitivně hodnotí práci záchranných složek.
„Zdá se, že byly úspěšné, potkali jsme zahraniční týmy, které se chystají domů, protože mají hotovo. Bohužel, následkem nedostatečné komunikace některé týmy se psy vyrazily do vesnic, kde to vůbec nebylo potřeba,“ hodnotí Martina Květounová.
