RECENZE: Kabát na nové desce nespekuluje. Tancovačku už překonal

Po několika odkladech vydala jedna z nejpopulárnějších kapel v zemi vyváženou rockovou desku nazvanou Do pekla / do nebe. Kabát na ní sice nepřekvapuje, ale nachází někdejší energii.

Posledních pět let od alba Banditi di Praga se Kabát nacházel ve zvláštní situaci. I když to nebyla vyloženě špatná deska, většina z tehdy nových písniček se v koncertním programu nechytla, jedno z následujících turné, na němž svůj řízný rokenrol hrál v doprovodu bigbandu, znamenalo krok nebo spíš úlet mimo. A na druhém Vypichu se stal stereotyp z ohrávání starých skladeb tou největší slabinou „po čertech velkýho koncertu“.

Ještě předtím, než se zavřeli do studia (tentokrát dokonce do několika v řadě), bylo zkrátka zřejmé, že nyní Kabáti musí už kvůli sobě přijít s materiálem, který bude znít opravdu čerstvě, a ne pouze opakovat schémata, která fungovala v minulosti. Možná i proto se natáčení tak protáhlo.

Jeho výsledkem se rozhodně stala deska Do pekla / do nebe, na které Kabát neztrácí nic ze svého rukopisu. Tvoří ji řízné rockové písničky se silnými melodickými refrény a texty Milana Špalka (s výjimkou skladby Pirates od Matěje Homoly), jež v sobě mají vtip, razanci a lidovou sílu.

Lhostejno, kde přesně na cestě mezi peklem a nebem to bylo, podstatné je, že Kabáti se semkli a přidali k tomu energii, jakou už z nahrávek dlouho neměli. Písničky Bang! a titulní dupárna desku otvírají v nekompromisním tempu, jako by Tepličtí běželi dostihy s Lemmym Kilmisterem. Švih, který tím kapela albu dala, pak korunuje první hitovka desky, skladba Western Boogie, jejíž refrén je nápěvem i slovy z těch na první dobrou. 

Přímočarost Kabátu svědčí, a přestože album vznikalo dlouho, nezdá se, že by kapela nad písničkami nějak zvlášť spekulovala, což se znovu ukazuje jako její největší síla.

Do pekla / do nebe

80 %

Kabát

Vedle sebe obstojí produkčně doražená Valkýra, jejíž rozervanost a emoce podtrhují smyčce, i vtipná Do Bolívie na banány, jejíž text reaguje na nedávnou kokainovo-banánovou aféru. „Doperu prádlo a chvátám do Peru na karneval,“ hraje si tu Špalek po svém s doslovností. O chvíli dál naopak zaujme nostalgickým textem i podáním písničky Houby magický, která je v intencích tvorby Kabátu skrytým popovým klenotem desky. Rozhodně ční nad spíše výplňovými kusy jako Restaurace pana Kalvody nebo Myslivecký ples.

Paradoxně největším koncertním hitem se zřejmě stane závěrečná hříčka Pakliže, jejíž charakter vystihuje už úvodní hláška „madam, můžete mi prosím ukázat váš croissant“ a podtrhuje ten nejzákladnější tancovačkový rytmus. Bez něj by dnes samozřejmě Kabáti nebyli, kde jsou. Zbytkem desky naštěstí dávají najevo, že tuhle fázi mají za sebou. A ve srozumitelném řízném rocku pro masy u nás nemají konkurenci.