Hrával hokej i fotbal, dělal instruktora spinningu, před osmi lety však musel podstoupit boj se zákeřnou rakovinou. Kvůli nemoci přišel Aleš Wasserbauer o celou pravou nohu. Nevzdal to. Jen hokejku a kopačák vyměnil za kolo. I přes počáteční trable začal jezdit pořádné štreky.
„Hledal jsem možnosti, jak sportovat s handicapem. Dostal jsem kontakt na Jirku Ježka (úspěšného paralympionika - pozn. red.) a trenéra Viktora Zapletala. Ještě si vybavuji, jak jsme si dali poprvé sraz u Devíti křížů,“ vzpomíná devětadvacetiletý sportovec ze Žďáru nad Sázavou.
Pak ho čekala spousta přemáhání. „Když jsem měl natrénováno, začal jsem jezdit za českou reprezentaci handicapovaných evropské poháry,“ dodává.
Wasserbauerovi nedělalo problém ujet za den 160 kilometrů, za rok deset tisíc kilometrů. To mnozí nenajezdí ani autem.
Přitom začátky sportování bez nohy byly hodně krušné. „Ujel jsem pár metrů a měl jsem dost, svaly byly zakyselené. Když člověk překonává jednou nohou na pedálu nahoře mrtvý bod pomocí zadního stehenního svalu, který na to není stavěný. Začínal jsem opravdu na malé vzdálenosti,“ popisuje.
Teď už v tréninku výrazně zmírnil. „Jezdím zhruba čtyři až pět tisíc kilometrů, víc si to užívám,“ tvrdí.
Místo trénování přes závit bude raději pomáhat jiným
Handicapovaní sportovci na profesionální úrovni jdou podle Wasserbauera „přes závit“, i s jednou nohou jezdí časovku rychlostí kolem 40 km/hod. Takovou zátěž už podstupovat nechtěl.
Místo toho se rozhodl pomáhat jiným. „Chtěl jsem se revanšovat lidem, kteří mi pomohli. Vím, s jakým úsilím se pracuje, aby bylo dětem i v nejhorších chvílích co nejlépe,“ tvrdí.
Peloton čítající stovky cyklistů vedl Josef Zimovčák. „Bylo to jako Tour de France,“ obdivoval známý velocipedista.
„Šlapu jednou nohou, ale ani po amputaci život nekončí, i když to nejsou jednoduché chvíle. Člověk si může najít variantu, jak dál sportovat. To bych chtěl propagovat,“ shrnuje cyklista svoji vizi.
Přes nadační fond Krtek se seznámil s Josefem Zimovčákem, mistrem světa v jízdě na vysokém kole, který přejel Pyreneje i Alpy a spustil republikový projekt Na kole dětem. „Když jsem ho oslovil, byl nadšený, souhlasil, že uděláme regionální variantu téhle akce,“ líčí Wasserbauer.
A tak po měsících přemýšlení a příprav vzniklo Na kole dětem Žďárskými vrchy. Jelikož Wasserbauer často trénuje na trase přes Svratku a Křižánky, bylo o směru a názvu akce rozhodnuto.
Ze Žďáru vyrazil peloton jako při Tour de France
A ta hned při své premiéře vzbudila velký zájem. I v horkém a navíc větrném počasí se aktivně zapojilo kolem tří stovek cyklistů.
„Spousta lidí ležela někde na koupališti, přesto ze žďárského náměstí odstartovalo asi 250 lidí. To byl peloton jako při Tour de France,“ vyzdvihl velocipedista Josef Zimovčák, který celou trasu dlouhou 67 kilometrů šlapal v čele. Další zájemci se přidávali po cestě.
Na pomoc nemocným dětem se díky firmám i jednotlivcům vybralo přes 318 tisíc korun. Už teď je jasné, že akce bude mít další pokračování. A vitální chlapík z Veselí nad Moravou chce být znovu u toho.
„Jestli neumřu nebo se nezblázním, tak přijedu i za rok. Alešovi už se ozývají další partneři. Doufám, že bude i pátý a desátý ročník...,“ věří Zimovčák. Pokořitel mnoha rekordů, který projel na vysokém kole i trasu celé Tour de France, italského Gira a španělské Vuelty se za týden chystá do Telče na svoji akci Na kole dětem Vysočinou.
