Kdy vás napadlo psát o zaniklé německé obci?
Ve dvanácti letech. Často jsem s rodiči jezdil na výlety i na prázdniny do Stožce, hodně jsme se pohybovali po lokalitách, kde dřív stály obce. Tehdy jsem objevil místo, kde stála Krásná Hora, německy Schönberg im Böhmerwald. Připomínají ji stále torza domů, boží muka nebo zarostlé cesty. Také pamětní kameny s datem založení a poválečném zániku obce. Někde ještě rostou ovocné stromy. Bydlelo v ní 387 obyvatel.
Jak na vás objev zapůsobil?
Nejdříve to bylo takové vzrušující odhalování tajemna. Chodil jsem po místech, kde 300 let žili lidé, a nacházel po nich zbytky domů, nářadí a nádobí. Tam, kde stály hospody, se dají najít rozbité sklenice, před zbořeným domem je dodnes kůl a na něm stopy po uvazování hospodářských zvířat. Byly tu kaple, trafika, škola, hájovny, mlýn. Čím dál víc jsem si uvědomoval, jak byli ti obyvatelé s místem srostlí a co pro ně znamenal odsun, i když mnozí odešli jen pár kilometrů. Z Bavorska pak pozorovali, jak se jejich stavení ničí. V prvních týdnech slyšeli i řev hladového dobytka, který tam museli nechat.
Jak to přesně víte? Předpokládám, že jste nenašel už žádného pamětníka.
Snažil jsem se vyhledat historii obce v archivech. Protože to nebyla významná obec, tak se toho moc najít nedalo. Nakonec jsem zjistil, že jeden z pamětníků, kterého odsunuli po válce, napsal v Německu o Krásné Hoře knihu. Pak jsem našel ještě dalšího. I s jejich pomocí jsem dával informace dohromady.
V knize popisujete založení Krásné Hory, zvyky zdejších lidí. Zajímavé je, že název obce si první osídlenci přinesli z rodného Rakouska.
Pocházeli většinou z Schönbergu v Horním Rakousku. Když kníže Josef Adam ze Schwarzenbergu lákal do šumavských lesů osídlence, do Krásné Hory se přihlásili jen chudí Rakušané. Živili se dřevorubectvím, chovem dobytka a tkalcovstvím.
V knížce jste zmapoval a popsal bývalé chalupy obce, skoro stovku stavení. Zaujalo mě, že každé z nich mělo vlastní pojmenování.
Většinou vyjadřovala, čím se její obyvatelé živí. Například v domě Schneiderbauer bydleli krejčí a sedláci, někde se zachovával zkomolený název po prvních obyvatelích. Názvy chalup se zachovaly déle než popisná čísla. Dalo dost práce jejich přesná místa zmapovat. V bavorském Haidmühle je malé muzeum, kam odsunutí obyvatelé uložili různé dokumenty.
Hodláte v podobných námětech pokračovat?
Zajímá mě historie vesnic, o nichž veřejnost skoro nic neví. Byla by škoda, aby vymizely z naší paměti. Na druhé straně podobných osudů jsou na Šumavě desítky, proto jsem chtěl, aby tenhle vypovídal za všechny. Zatím ale další takovou knihu nepřipravuji.
