Když vypráví o muzice a nové desce, neustále se směje, šermuje rukama, jiskří. Změna přichází ve chvíli, když přijde řeč na SuperStar v roce 2009. To úsměv trochu ztuhne.
„Z pozice Anety Galisové v roce 2016 už bych do toho nešla. V té době to pro mě bylo velké neznámo a nová zkušenost. Díky SuperStar jsem si sundala růžové brýle. Poznala jsem, že ne každý, kdo se na mě usmívá, to se mnou myslí dobře,“ vzpomíná 25letá rodačka z Českých Budějovic na tehdejší mediální kolotoč.
Muzika koluje Anetě v krvi díky dědečkovi, který hrál na všechny možné nástroje. „Na chalupě byly pořád zábavy, kde jsme zpívali a tančili. Doma jsem zase poslouchala, jak si táta pouští Led Zeppelin, The Doors a další kapely.“
Nejprve nastoupila na flétnu na základní uměleckou školu, potom na kytaru. Zlom ale přišel, když začala chodit na zpěv do hudební školy Yamaha.
„Poprvé jsem přičichla k vystupování. Ředitel vymyslel projekt, kdy jsme objížděli různé dětské dny a plesy. Kapelu tvořili dva klávesáci a vepředu tři holky v úborech. Hráli jsme úplně všechno, bylo to velká škola,“ vzpomíná.
Aneta GalisováNarodila se 1. července 1990 v Českých Budějovicích. Vystudovala České reálné gymnázium. Nastoupila na Jihočeskou univerzitu, kterou nedostudovala. V roce 2009 se proslavila v soutěži ČeskoSlovenská SuperStar, kde se dostala do semifinále. Zpívala nejprve v několika regionálních kapelách. Od roku 2011 je frontmankou rockové skupiny Prague Conspiracy, která nyní vydává nové album Inner Game. Na Óčku moderuje pořad Drive, ve kterém představuje zajímavé kapely české klubové scény. Žije v Praze. |
Na gymnáziu začala zpívat s budějovickými kapelami Muchslet, In Memory nebo Pampaliny Funky Jam. Mezitím ji matka předkládala každý rok přihlášky do v té době nejslavnější soutěže, ČeskoSlovenské SuperStar. „Já je vždy úspěšně roztrhala, ale nakonec jsem v roce 2009 podlehla. Začalo mi to připadat jako dobrý nápad a řekla jsem si, že to zkusím,“ líčí.
Vše se najednou začalo vyvíjet nekontrolovatelně rychle. Všude světla, kamery, lidé, kteří radí, s kým se bavit, kam chodit. Aneta se dostala do semifinále, na měsíc odjela do Bratislavy. A bulvární deníky mezitím začaly plnit titulní strany s jejími odhalenými fotkami a akty, které se nikdy neměly dostat na veřejnost.
„Když člověk není trochu silná osobnost, tak ho to dokáže semlít. Byl to hrozný tlak. My jsme byli v Bratislavě v úplné bublině a moc jsme nevěděli, co se děje venku. Šli jsme si ven koupit něco k jídlu a najednou uviděli na stáncích noviny s našimi fotkami na titulkách. Začaly vycházet vymyšlené rozhovory, které jsem vůbec nedělala. Těžce to nesla i rodina. Měla jsem problém jim vysvětlit, že není pravda, co se píše. V Česku to funguje tak, že to, co vyjde v novinách nebo v televizi, přece musí být pravda.“
Dodává, že výpadek těsně před finále bere jako zásah boží. „Kdybych vyhrála, byla bych vázaná různými smlouvami, televizními zábavami, rozhodně bych nemohla dělat to, co v současnosti.“
Návrat do Budějovic byl pro ni tehdy docela drsný. „Na Lannovce na mě kluci pokřikovali. Héj, Aneto! Ukaž prsa! Nastoupila jsem do Makra. Lidé se mě ptali, jestli jsem ta holka ze SuperStar. Já odpovídala, že to byla sestra,“ směje se.
Skupiny si do pořadu vybírá sama
Na dva roky se stala hlavní zpěvačkou vyhlášené jihočeské kapely He Band a poznala, jak vypadá profesionální a zároveň nadšený přístup k muzice.
Před více než pěti lety nastoupila do respektované klubové kapely Prague Conspiracy. Tehdy skupina vypustila z názvu slovo ska, které vystihovalo její původní styl, a vydala se spíše do vod syrovějšího rocku.
„V říjnu 2011 jsem se kvůli tomu stěhovala z Budějovic do Prahy. Byla jsem hozená do vody. Samotná holka v chlapském prostředí, musela jsem se docela ohánět a najít si místo. Umět si prosadit své názory. Naštěstí jsem podědila po taťkovi takovou zdravou dávku hovadství. Nejsem dámička, občas musím mít trochu ostřejší lokty. V kapele máme parádní vztah, jsme jako rodina. Kdyby se s někým něco přihodilo, byl by to incest. Je to pro nás tabu,“ naráží na pověry o ženách v rockových kapelách.
Změnu stylu fanoušci po nástupu Anety přijímali pomalu. „Teprve až tak po čtyřech letech si zvykli, že v Prague Conspiracy zpívá Aneta Galisová, nejsou tam dechy a nehrajeme ska na druhou dobu. První dva roky to bylo hodně těžké. Teď se stalo výjimečně na jednom koncertu, že přišel jeden dredař a povídá: Já přišel na skáčko, co se stalo? Chtěla jsem mu říct, že trochu zaspal.“
Nyní má Aneta plnou hlavu nového CD Inner Game, které před pár dny s Prague Conspiracy vydali. „Hudebně je mnohem dospělejší než naše předchozí deska, která už je stará tři roky. Je více písničkovější. Na rozdíl od předchozí jsme si zvukově více vyhráli,“ líčí.
Jestliže první desku Prague Conspiracy řadili kritici a fanoušci do punk rocku, novinka už má spíš poprockový charakter. „CD je více stylově rozmanité. Posluchači tam najdou třeba jednu punkrockovou píseň, jinou zase oživil dětský sbor, další začíná skoro jako country.“
Dnes znají televizní diváci Anetu také z hudebního pořadu Drive na Óčku, v němž dělá rozhovory s klubovými kapelami. Vybírá si je sama, často se znají z pódií nebo ji třeba osloví svým vystoupením. Přiznává, že nebývá lehké rockové muzikanty před kamerami ukočírovat.
„Nejhorší varianta je, když kapela přijde rovnou z mejdanu. Například s Hentai Corporation jsme natáčeli během adventu a najednou koukám, že si nad svíčkami ohřívají párky z konzervy. Přemýšlela jsem, co s nimi do šesti minut udělat, nakonec jsem nechala proudit jejich energii. Zajímavé jsou ale díly, kdy pozvu začínající kapelu, kterou moc neznám. Často mě mile překvapí,“ popisuje.
Přípravu si dělá sama. „Mám napsané otázky a okruhy témat, ale člověk nikdy neví, co se nakonec stane. Nechává to na vůli boží,“ směje se.
Kapela Prague Conspiracy je pro ni ale na prvním místě. Každý pátek a sobotu koncert, dvakrát týdně zkoušky, mezitím práce na propagaci, domlouvání koncertů a všech nezbytných věcí kolem fungování.
„Potom mě někdy mrzí reakce lidí, kteří vůbec netuší, kolik úsilí, času, energie a peněz se skrývá za jedním hodinovým koncertem v klubu. Ale hlavní je, aby to člověk dělal naplno a na tyhle věci se neohlížel,“ přemýšlí.
