Během zlomku vteřiny mi celým tělem projíždí chlad. Srdce se rozbuší. „Už můžu ven?“ ptám se po chvíli ve vodě, která má aktuálně teplotu jen okolo nuly.
Držím se ve vysekané díře okraje ledu poblíž břehu Lipna u Dolní Vltavice na Českokrumlovsku. Po necelé minutě se sápu nahoru. Vylézám takzvaným tulením způsobem. Neohrabaně se odvalím na pevný led, který má bezpečnou tloušťku okolo dvaceti centimetrů.
„No vidíte, ani žádný třes u vás nevidím,“ slyším od jednoho ze záchranářů, co si můj výkon se zájmem fotografuje. Všichni postávají v bundách, neoprenech a ochranných oblecích. Já zažívám v tričku a tříčtvrtečních elasťácích po zkušenosti s ledovou vodou příjemnou euforii, která mi pomalu koluje v žilách a zahřívá mě.
Odpolední slunce svítilo na led, venku je pět stupňů. Převlékám si kompletně rozmočené oblečení, i když to jde ztuha. Uvědomuji si, že mám znecitlivěné konečky prstů z chladu, takže oblékání do suchého mi trvá dvakrát delší dobu než běžně. Prsty mám umrzlé ještě dobrou tři čtvrtě hodinu.
„Člověk nesmí boj vzdát“
Po chvíli jdu do vody ještě jednou, ale tentokrát v takzvaném suchém oblečení, co používají vodní záchranáři. Zkouším se dostat ven s ledovými bodci a pak i se záchranářem, který se ke mně přibližuje na nafukovacím plováku.
Moje lekce záchrany během semináře vypadá a jde jednoduše. Ale realita by asi byla jiná. Hlavu jsem si nenamočila a při šplhání z vodní díry jsem nemusela bojovat s křehkým bortivým ledem ani se strachem o svůj holý život. Když se ovšem člověk proboří do ledové vody zničehonic, může propadnout panice, která ho doslova paralyzuje.
„Celé je to jenom o psychice. Jsou případy, kdy se člověk vzdá po pár minutách a utopí se. Pamatujeme ale i situaci, kdy jedna dívka v rybníku Svět vydržela 40 minut, než si pro ni přijeli záchranáři, a vyvázla bez újmy na zdraví,“ vypráví Milan Bukáček, šéf krumlovské vodní záchranné služby.
Pobyt netrénované osoby v ledové vodě může být traumatizující. K přežití ale není nutné být otužilcem, který se pravidelně koupe v ledovém jezeře. „Velkou výhodu při propadnutí do ledu má například ten, kdo chodí pravidelně do sauny. Jeho tělo se lépe adaptuje na náhlou změnu teploty. Rozhodně má větší šanci na záchranu,“ říká jeden z vodních záchranářů Libor Jirsa.
Během zimního období se proboří pod led celá řada bruslařů i chodců. Většina se z prekérní situace dostane sama. Ještě než dorazí vodní záchranáři, obvykle už je dotyčný v bezpečí na souši, tvrdí Bukáček.
„Je vždy lepší, když se z toho člověk dokáže dostat sám. My se k tonoucímu třeba dopravíme klidně během pár minut, ale pokud se proboří uprostřed Lipna, nebo na druhé straně jezera, jsme schopni tam dorazit až za 40 minut,“ říká.
Pro dopravu k tonoucímu používají vodní záchranáři čtyřkolku, popřípadě na pevném ledě lyže anebo saně, na nichž mohou jet až dvacet kilometrů v hodině. Hlavním tématem sobotního semináře byly i techniky záchrany. Ty si mohli vyzkoušet na konci týdenního semináře studenti Jihočeské univerzity třeba s lanem, na paddleboardu, plováku anebo s pomocí cvičených psů.
