Bývalá zpravodajka Českého rozhlasu ve Washingtonu Olga Krupauerová.

Bývalá zpravodajka Českého rozhlasu ve Washingtonu Olga Krupauerová. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Američané vnímají Evropu jako místo, kde se žije dobře, říká novinářka

  • 12
Zažila americké setkání Václava Havla s Billem Clintonem nebo zřícení dvojčat v New Yorku po teroristických útocích. Olga Krupauerová vzpomíná na roky, které strávila jako zpravodajka Českého rozhlasu ve Spojených státech amerických.

S prvňáčkem Adamem píše úkoly, se staršími, Emmou a Davidem, zase procvičuje jejich druhý rodný jazyk – angličtinu. O víkendu si užívají všichni společný čas jako rodina i s tatínkem Deanem, který pracuje přes týden v Praze.

To je teď život Olgy Krupauerové, bývalé zpravodajky Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu ve Spojených státech amerických. Do Českých Budějovic se vrátila i kvůli tomu, aby byli s manželem blíž jak jeho anglickým, tak jejím českým rodičům. Věří, že se jí brzy podaří zase pravidelná spolupráce s rozhlasem.

„Zažila jsem při rozhlasové práci nádherné momenty, ale přiznám se, že jsem si musela prolistovat svou knihu reportáží S veverkami na půdě, abych si je znovu připomněla,“ s úsměvem se svěřuje hned na začátku našeho povídání. Přitom byla u věcí, které se snad ani zapomenout nedají.

Cesta prezidenta Václava Havla do Ameriky a jeho setkání s Billem Clintonem. Zřícení newyorských dvojčat po útoku teroristů 11. září 2001. Předávání Oscarů v Hollywoodu, kdy se do užší nominace dostal český film Musíme si pomáhat. Za čtyři roky zažila nespočet událostí, o nichž vysílala pro české posluchače. Pro ni to byla především práce, kterou se snažila udělat co nejlépe.

„Časový posun to vysílání pěkně komplikuje. Od půlnoci do jedné odpoledne monitorujete dění a jste pořád na telefonu, což někdy bylo docela náročné. Měla jsem malý mobil, z něhož se nedalo volat rovnou do Čech. Hledala jsem tedy pořád všude telefonní budky,“ vzpomíná Olga Krupauerová na své čtyři americké roky. Pak ještě další dva pracovala pro BBC. To už ovšem byla vdaná a měla syna Davida.

O novinářské kariéře nesnila

A jak se vůbec k rozhlasové práci dostala? Jako absolventka oboru tlumočnictví a překladatelství na Univerzitě Karlově rozhodně nesnila o novinářské kariéře.

„Bez stranické legitimace jsem se svou angličtinou a španělštinou hledala odpovídající místo těžko. Pak přišel Listopad 1989 a já začala pracovat pro zahraniční novináře. Třeba jsem domlouvala jeden z prvních rozhovorů s Václavem Havlem pro americkou stanici Christian Science Monitor,“ připomíná své novinářské začátky.

Olga Krupauerová

Do rodných Českých Budějovic se vrátila po téměř 30 letech. Mezitím stihla vystudovat angličtinu a španělštinu na pražské Univerzitě Karlově, získat titul PhDr. a poté tlumočit a překládat na volné noze. Na počátku 90. let pracovala v Praze jako produkční pro americkou televizní společnost The Christian Science Monitor, také CNN a BBC. V letech 1993 -1995 díky Fulbrightovu stipendiu vystudovala v New Yorku na univerzitě televizní žurnalistiku. Poté zakotvila v Českém rozhlase a od roku 1998 do 2002 byla zpravodajkou Radiožurnálu v USA a později dva roky pro BBC. Po návratu do Čech s manželem Angličanem Deanem a třemi dětmi – Davidem (11), Emmou (9) a Adamem (6) je nyní především matkou na plný úvazek.

Novinařina se jí tak zalíbila, že nastoupila do zahraniční redakce České televize. Rok poté získala Fulbrightovo stipendium do USA a na New York University vystudovala magisterský obor televizní a rozhlasové žurnalistiky. Po návratu pak zakotvila v Českém rozhlase. Jen ona ví, jak velké pracovní úsilí musela vynaložit, aby v roce 1998 vystřídala Jana Šmída na postu zpravodaje v Americe. Tehdy vrcholila aféra prezidenta Clintona s Monikou Lewinskou.

Zářijový teroristický útok pro ni byl hodně tvrdou reportérskou zkouškou. Z Washingtonu, kde žila, musela do New Yorku vlakem. Tehdy se prý všichni nahrnuli k oknům, aby viděli ten obrovský sloup kouře na místě zřícených budov.

„Od 14. ulice bylo směrem na jih všechno uzavřené, musela jsem jít pěšky a celou cestu jsem brečela. New York totiž vždycky pulsoval životem a teď to bylo mrtvé město. Emocionálně to bylo velmi náročné,“ dodává. Zvukové reportáže z místa posílala do pražské redakce tak, že přikládala malý magneťáček k mobilu. Z počítače v hotelu zase putoval přes internet tříminutový zvuk třeba dvě hodiny.

„Technika nebyla na takové úrovni. Neexistovalo připojení na tiskové agentury, nosila jsem pořád malé rádio a snažila se za chůze chytat nejnovější zprávy,“ vzpomíná na tehdejší dobu. Zážitků má opravdu mnoho, ale podle ní je to už dávno, kdy se udály. Teď žije přítomností. 

Život v Americe je podle ní dost tvrdý. „Dovolená, to je buď prodloužený víkend, nebo jeden týden volna,“ říká Olga Krupauerová s tím, že i sociální jistoty, které u nás považujeme za normální, tam rozhodně nejsou samozřejmostí. Amerika je ale podle ní velmi konzervativní země, kde je drtivá většina lidí věřících.

„Jsou to idealisti, ale život tam je velmi tvrdý. Chcete poslat dítě na univerzitu? Musíte našetřit. Rok přijde i na 50 tisíc dolarů,“ vysvětluje. Proto Američané na Evropu pohlížejí jako na místo, kde se žije dobře. Příkladů vymožeností našeho sociálního systému má v zásobě hodně. Přece jen pár let v Americe žila. Je ale ráda, že teď může svým dětem ukazovat místa, kde vyrůstala.