Paďour, Graubner, Vlk....nomen omen? Ale vážně. Paďour se svou lidskostí a laskavostí do téhle biskupské party nehodil.

Na rozdíl od ostatních to byl slušný člověk. Velmi slušný.

O jednoho slušného a čestného člověka je zase ten svět chudší, pamatuji si, že před lety jsem měl tu možnost se s tímhle sympatickým pánem bavit, sice to nebyly věci náboženského rázu, ale celkově tak o životě a tak... Je to škoda!

Jiří Paďour byl nepřehlédnutelný a zůstane i nezapomenutelný. Bůh bude určitě k jeho duši milostivý, jeho duch bude dále činit dobro a budiž mu lehká zem.

On byl ale velmi vážně nemocný několik let.

Zažil jsem ho několikrát na Lomečku u Vodňan, tam bývají svatodušní procesí a různé mariánské svátky, byl to vynikající řečník. Když jsem ho naposledy poslouchal, bylo to snad 2014, netušil jsem , že je tak nemocný.

V mnohém se naše životopisy podobají, i v té Aritmě jsem jako mladík začínal, ale vedle, v laboratoři výbojů v plynech ČSAV. Každý z nás má ve vínku různě dlouhou svíčku- Paďourova byla spíš krátká, ale v životě po sobě zanechal stopu.

Budiž mu země lehká, ale i po nás musí se svět točit dále. Dokud zesnulý nebyl zapomenut, žije v duchu s námi.

Cože, Aritma? Já si říkal mechanik počítačových strojů, kde se k tomu dalo přijít v 60. letech? Ale pokud šel na DAMU, tak se tam moc dlouho neohřál.

Měl jsem možnost se s ním setkat v lázních.Příjemný,vtipný a velmi vzdělaný chlapík.

72, to je brzy 

Obezita zdravi nesvedci.

Dva skvosty jsem prožil až na závěr života: Národní pouť do Svaté země, kdy jsem mohl kráčet v Ježíšových stopách, a návštěvu ad limina u Svatého otce Františka. Ta pro mě byla nečekaným potvrzením jednoduchosti evangelia, což jsem jako kapucín vždy prožíval.

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=22912

kvůli třídnímu původu nesměl studovat vysokou školu, ale bylo mu umožněno studovat ve Francii? 

To se neodehrálo ve stejné době. Lékařem chtěl být po střední škole, to jsme v letech padesátých. Tak se stal mechanikem, pak se dostal k divadlu a nakonec, to už je druhá polovina šedesátých, přišla ta Francie. Docela normální vývoj, ve druhé polovině 60. let došlo k uvolnění, jenže Husák to pak razantně zaříz. Právě na Paďourovi je podrobně vidět historie druhé poloviny 20. století.

Budiž mu zem lehká.Opouštějí nás osobnosti a nové přicházejí velmi sporadicky.

Doufám, že nemáte pravdu. Jenom ty osobnosti bývají potlačovány různými bafuňáři, je to už česká i indická tradice. Ostatně, v Rakousku to nebude lepší?!

Ale osobnost, to je jako potok. Múžete jej přehradit, ale jednoho dne teče voda přes hráz.