Reklama

Nabudila mě dostavba Temelína, říká aktivista Sequens ze sdružení Calla

  • 10
Edvard Sequens je předsedou sdružení Calla, které před 25 lety založili lidé zabývající se obnovitelnými zdroji energie a ochranou přírody. Vzpomíná na boj o louky kolem říčky Stropnice a říká, že když se svými plány předběhli dobu, tak si připadal jako Jára Cimrman.
Edvard Sequens nemá auto a peníze utrácí hlavně za knížky.

Edvard Sequens nemá auto a peníze utrácí hlavně za knížky. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Před 25 lety vůbec netušil, že jeho občanské sdružení Calla jednou oslaví čtvrt století existence. Krátce po roce 1989 vznikala nová sdružení, z nichž některá měla život jepičí. Kolem ochrany přírody se snažili pokračovat v činnosti lidé, kteří se za socialismu hlásili třeba k hnutí Brontosaurus. Tehdejší politici je často hanlivě označovali za ekoteroristy.

Edvard Sequens své životní téma od začátku spojil s obnovitelnými zdroji a úsporami energie. Jak vypadaly začátky?

„Když jsme se svými plány a aktivitami předběhli dobu, tak jsem si někdy opravdu připadal jako Jára Cimrman. Naše vize nebyly zralé, vhodný čas přišel až později. To se týká péče o chráněnou přírodu nebo větrných elektráren,“ říká.

Edvard Sequens (50 let)

Narodil se v roce 1966 v Plzni. Vystudoval Vysokou vojenskou technickou školu v Liptovském Mikuláši, fakultu protivzdušné obrany státu. Po škole krátce pracoval na kopci Doubrava u Klatov a pak na Zhůří u Horské Kvildy ve funkci technika automatizovaných systémů řízení. Po roce 1990 založil v Českých Budějovicích energetickou poradnu, následující rok vstoupil do občanského sdružení Calla, kterého je v současné době předsedou. Zabývá se ochranou životního prostředí a obnovitelnými zdroji energie. Miluje pěší turistiku, nejraději na horách, čte odborné publikace, poslouchá převážně folk i rock. Mezi oblíbené kapely patří Jablkoň. Je ženatý, žije v Borovanech.

Reklama

Za svých studií na Slovensku si rodák z Plzně oblíbil Tatry, po nich šumavskou přírodu. Ačkoliv ještě koncem 80. let dohlížel jako vojenský technik na to, aby západní hranici nenarušila nepřátelská letadla, začátkem 90. let začal pracovat pro Děti Země a pak nastoupil do nově vznikajícího centra energie v budějovické Krajinské ulici.

S kolegy rozjeli tehdy osvětu v souvislosti se stavbou Temelína. Osudem se mu stalo propojení přírody a techniky, v tomto případě alternativní energie.

„Jako kluk jsem koketoval s Brontosaury. Pohybovali jsme se v přírodě, vysazovali stromky. Mám tak nějak v povaze, že mě provokuje nespravedlnost. Začátkem 90. let mě proto nabudila kampaň za dostavbu Temelína. Podle mě zpolitizovaná a neseriózní. Otevřít energetickou poradnu byl tehdy nápad Dany Kuchtové, zakladatelky Jihočeských matek,“ vysvětluje životní zaměření.

Calla znamená ďáblík

Zájem o přírodu a energii se u Edvarda Sequense propojil na přelomu 80. a 90. let. Koncem osmdesátých let totiž řešila společnost ČEZ nutnost náhradních zemědělských rekultivací za půdu zabranou na stavbu Jaderné elektrárny Temelín. Vytipovala zamokřené louky mezi Borovany a Byňovem, územím, kterým protéká říčka Stropnice.

„Záměr státu byl tyto plochy zrekultivovat, což by obnášelo vysušení mokřadů, vyrovnání a vybetonování řeky. První etapa začala mezi Štiptoní a Byňovem. Do věci se vložili přírodovědci a ochranáři včetně zakladatelů Cally. Louky ručně kosili, a vytvořili tak zárodky pozdější přírodní rezervace. Podle místní mokřadní rostliny ďáblíka bahenního jsme pojmenovali naše sdružení. Latinsky se jmenuje calla palustris. Bylo to šťastné období. Nivu kolem řeky jsme nakonec zachránili a vznikla Národní přírodní rezervace Brouskův mlýn,“ připomíná pionýrské doby sdružení.

Podobně jako v dalších projektech i tady přišli s nápadem moc brzy. To, v čem někteří lidé tenkrát viděli jen jízdu bláznivých ekologů, se dnes stává cílem vládních programů - revitalizace nezastavěného území, budování mokřadů, retenčních nádrží a zpětné úpravy násilně napřímených toků, boj se suchem, návraty k původním funkcím krajiny.

„Tenkrát jsme směřovali ještě dál. Představovali jsme si, že pozemky v nivě Stropnice vykoupíme a celou rezervaci budeme vlastnit. V souvislosti s tím jsme plánovali postavit větrnou elektrárnu, která by dotovala činnost Cally a investice do pozemků. Takové propojení ekonomiky a ekologie je běžné na německém a rakouském venkově. Testovali jsme přírodní podmínky, vydali dokonce atlas obnovitelných zdrojů. Jenže zákony to neumožňovaly a pro větrné elektrárny ještě neexistovaly výhodné výkupní ceny. Ty přišly až později,“ popisuje Sequens další překážku na cestě nadšenců z Cally.

Podle něj bylo za 25 let proher víc. Nezabránili výstavbě golfového hřiště na významné krajinné lokalitě u Hluboké nad Vltavou nebo průmyslové těžbě vltavínů na Novohradsku a Českobudějovicku. Naopak jedním z vítězství sdružení, které ho ale stálo mnoho let přesvědčování, je proměna pohledu těžařů a úřadů na nákladné rekultivace vytěžených pískoven.

Podle Sequense se ukázalo, že pro přírodu je přijatelnější ponechat tato místa bez konečného zásahu. To znamená bez nuceného navracení lokality do stavu před těžbou. Na jizvu v krajině si brzy zvyknou chránění živočichové. Dnes je taková varianta součástí projektů těžebních společností.

Postupem času začal být život ve městě pro manžele Sequensovy těsný. Odstěhovali se do Borovan, kde bydlí i zakladatel Cally Dalibor Stráský. Je tu ještě třeba Jiří Guth Jarkovský ze Strany zelených, na malé farmě zde jeden čas hospodařila vysokoškolská učitelka Naďa Johanisová, která přednáší ekonomickou ekologii na univerzitě v Brně.

„Koupili jsme si v centru dvě stě let starý dům a jsme spokojeni. Naše sdružení se snaží vychovávat k soužití s přírodou nejmladší generaci. Pořádáme pravidelné přírodovědecké vycházky pro rodiny s dětmi, cyklus přednášek v budějovické Galerii Měsíc ve dne,“ připomněl Sequens.

Muž, který zasvětil život alternativní energii, žije skromně. Z ryze etické zásady skoro nejí maso, nemá a nepotřebuje auto, peníze utrácí hlavně za knížky. Naposledy ho uchvátila kniha od podobně smýšlejícího Jihočecha a spisovatele žijícího na samotě u Volar Ivo Stehlíka s názvem Naplavené dříví.

Na zahradě domu mu roste stará lípa, jeden ze tří místních památných stromů. Paradoxně kvůli němu a dalšímu stromu, rozložitému ořešáku, nemůže expert na alternativní energii využívat sílu slunce pomocí kolektorů na střeše. Stíní ji mohutné koruny.

„Nevadí. Všechno je kompromis. A tady dostávají přednost stromy. Doma mám kotel na dřevo, malou zahrádku a do práce dojíždím vlakem. Je to pohodlné,“ usmívá se.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

10 příspěvků v diskusi

Reklama