Evo, co děláte teď přes léto?
Pořád trénuji, ale trochu jinak. Často jsem v posilovně, na kole a podobně.
Ale zatím v plném zápřahu nejsem, i běhání zatím nemám povolené kvůli zranění nohy.
Co se vám vlastně přihodilo?
Před závodem jsem na tréninku udělala chybu, ve veliké rychlosti jsem narazila do boule a zlomila si kotník. Je to poměrně nemilá záležitost, ale já měla štěstí a tak vážné zranění to nebylo.
Jaké vás čekají v zimě nejdůležitější závody?
Hlavně to bude mistrovství světa a pak Světový pohár. V Aspenu snad budou X-Games, kam se také chystáme. Jestli mě tedy pozvou, ale loni se mi tam závody docela povedly.
Vzpomente si s odstupem času ještě na svou finálovou jízdu v Soči?
Většinou závod vidím, když jsem na různých besedách ve školách, tam mi finále vždycky pustí. Sama se na to nekoukám a ani nemám moc čas přemýšlet nad olympiádou. Protože sponzorských akcí spojených s olympiádou je opravdu hodně.
Změnil se vám po vítězství život nějak radikálně?
Ani ne, můj život je pořád stejný. Akorát mám více povinností. Teď se snowboard stal takový masovější sport, více se naše závody vysílají v televizi a podobně. Snad se na prkno začnou hlásit více i děti.
Jak podle vás přivést více dětí všeobecně ke sportu?
Podle mého se musí začít u rodičů. Já jsem sportovala hlavně kvůli nim, mamka mě pořád někam tahala. Když jsem nechtěla lyžovat, tak mi řekla, ať si najdu jiný sport. Neexistovalo, abych jenom seděla doma a nic nedělala. Hlavně si myslím, že sport člověka také utváří jako osobnost. Chtít sportovat ale musí i dítě samo.
