Vinnetou, náčelník Apačů, a jeho pokrevní bratr Old Shatterhand. Kdo by neznal jejich příběhy, ať už z knih Karla Maye, nebo neméně legendárních filmových zpracování německé televize. Ve svém dětství si na ně někdy hrál možná každý kluk, a i když od jejich napsání či natočení uběhlo už hodně let, pořád jako magnet přitahují nadšené diváky a čtenáře.
Stejně upoutaly v dětství i Jaroslava Maryšku z Husince na Prachaticku. Jenže toho, na rozdíl od spousty jiných kluků, jeho hrdinové později neopustili. Dnes 27letý Maryška svůj život s knižními a filmovými příběhy začal naopak stále více spojovat.
„Kvůli tomu jsem si šel také kdysi do obchodu koupit černou paruku. Když jsem řekl prodavačkám, že potřebuju mít takové vlasy, jako měl Vinnetou, tak na sebe začaly pokřikovat, že přišel nějaký blázen. Ujistil jsem je, že to myslím vážně. Nakonec jsem si koupil jedinou černou paruku bez ofiny, kterou měly,“ vzpomíná dnes s úsměvem sběratel.
Ten v současné době připravuje výstavu svých sběratelských artefaktů, která začne v jindřichohradeckém Národním muzeu fotografie 27. června. Jeho hlavní vášní ale zůstává navštěvování míst, na kterých se filmy natáčely. A na nich se potom nechává vyfotit v přestrojení za apačského náčelníka.
Jaroslav Maryška s padouchem Gomezem, kterého v dílu Vinnetou - Poslední výstřel, hrál Miha Baloh.
Je pravda, že na někoho můžete působit jako podivín. Už na gymnáziu o vás kolovaly historky, že se za Vinnetoua převlékáte. Čekal jste, že to dojde až takhle daleko?
Určitě ne. O Vinnetoua jsem se začal zajímat díky starším bratrům už v době, kdy jsem byl ve školce. Brácha sbíral tenkrát české pohlednice s motivy, které vycházely ke každému filmu. Svou sbírku mi později věnoval. A já si už od školky nehrál na nic jiného než na Vinnetoua. A také už ve školce jsem dostal poprvé dost vynadáno, když jsme se s jedním klukem pokoušeli spojit pokrevním bratrstvím a podřezávali se nějakým nožíkem. Ani já tenkrát netušil, že je to jen začátek.
Jak váš zájem později gradoval?
Postupně jsem začal více koukat na filmy a dneska je to tak, že jsem každý díl viděl asi pětsetkrát.
Nevadí vám, že pravý Vinnetou vlastně nikdy neexistoval a Karel May jeho příběhy psal, aniž by vůbec byl v Americe?
Vůbec mě to netrápí, právě naopak. Beru to všechno jako únikovou cestu do světa fikce, slouží mi to k tomu, abych se oprostil od všedních starostí. Nelíbí se mi, když někdo nařkne Karla Maye, že si to všechno vymyslel, že nic z toho neprožil. Podle mě je zbytečné spisovateli vyčítat, že si něco vymyslel, protože svůj svět má každý spisovatel.
Je to zajímavé, že popsal Ameriku tak věrně i přesto, že tam nikdy nebyl, že?
Samozřejmě. Ty reálie jsou skvěle popsané. Lidé v tom vidí něco nekalého, já to naopak obdivuji. Ale to je běžný český mýtus, který tvrdí, že May v Americe nikdy nebyl. On tam byl, i když až v době, kdy měl všechna díla napsaná. Já ostatně mám ve své sbírce originální pohled s jeho podpisem i podpisem jeho ženy - fotografii, která pochází právě z Ameriky.
Vás ale spíše než knihy uchvátilo filmové zpracování příběhů Karla Maye, je to tak?
Určitě ano. Až postupem času jsem v tom začal vidět třeba i krásu přírody a další souvislosti. Ale už od počátku pro mě byly hlavní morální zásady, které ty filmy vyznávají a zprostředkovávají divákovi. Ať už je to vítězství dobra nad zlem, nebo pomoc utlačovaným. Vím, že to zní hrozně pateticky, ale já v tohle prostě věřím a vím, že to bylo schopné vytvořit moje morální hodnoty, které uznávám. Ty filmy ze mě pomohly udělat člověka, jakým jsem.
Málokdo to dotáhne tak daleko, aby si z těch herců a kaskadérů dokázal udělat přátele…
Mně bylo v roce 2004 sedmnáct let a měl jsem možnost ve Zlíně potkat Herberta Loma a Pierra Brice. To pro mě byl impulz, abych se pohnul zase dál. V té době přišel internet a s ním další možnosti. Teď tomu věnuji skoro veškerý volný čas. Ale nejcennější pro mě jsou jednoznačně ty zážitky. Nikdo mi nevezme, že mohu potkávat lidi, kteří se toho opravdu účastnili.
Jaroslav Maryška na jednom z míst, kde filmaři natáčeli filmy o náčelníkovi Apačů.
Jak jste se k nim vůbec dostal?
Začalo to tím, že jsem v roce 2007 vyjel hledat místa natáčení. Našel jsem tam pár základních lokalit. Taky jsem napsal Pierre Bricemu, který mi poslal autogram. Takhle jsem si na internetu našel ještě pár německých herců. Když jsem ale napsal jednomu slovinskému herci, přišly mi jak podpisy, tak i pozvání, abych přijel. Potom jsem si na internetu našel chorvatský telefonní seznam a v něm adresy i s čísly. Musel jsem psát dopisy v několika exemplářích, protože v seznamu bylo od jednoho jména i pět lidí. Vždy se mi ale jeden dopis vrátil s odpovědí. Dnes znám asi padesát Chorvatů, kteří se na filmech podíleli - ať už to byli kaskadéři, lidé ze štábu, zedníci, kteří stavěli kulisy. A od nich mám i spoustu materiálů - od osobních fotografií z natáčení až po ručně psané vzpomínky, kvůli kterým jsem se vlastně naučil chorvatsky.
Nemrzí vás, že jste u natáčení těch filmů osobně nemohl být?
Ani tolik ne, ale rád bych byl, kdybych mohl vidět ty tlačenice před kiny v době, kdy u nás měl Vinnetou premiéru. Dodnes je to film, který u nás v kině vidělo nejvíce lidí. Proto jsem rád, že mi kluci z České televize před předpremiérou filmu Jan Hus splnili sen a pustili mi Poslední výstřel přímo na plátno u nás v kulturáku. Byl jsem sám mezi stovkami prázdných židlí a koukal na Vinnetoua na plátně. To bylo úžasné. Vypnuli zvuk, dali mi mikrofon a já to sám pro sebe daboval.
Co na vaši vášeň říká rodina?
Táta se tím chlubí, když přijdou známí, musel jsem si vždycky oblékat kostým, ukazovat fotky, kde jsem všude byl. Jemu to dělá dobře a nikdy by mi neřekl, že to je špatně investované úsilí. Trochu problematičtější je to s přítelkyní. Ta moc nechápe, že jsem schopný jezdit několikrát ročně do Chorvatska za důchodci, jak jim říká, a vyhodit za to spoustu peněz. (smích)
Jaroslav Maryška (27 let)Žije v Husinci. Po studiu osmiletého gymnázia šel na Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, protože se domníval, že ke svému životu potřebuje dvouměsíční prázdniny. Později přešel na filozofickou fakultu a je absolventem oboru bohemistika. Pracuje jako obchodní zástupce největšího prodejce stavebnin v Čechách. |
Mohou někde vidět lidé, které by to třeba zajímalo, výsledky vaší práce?
Kromě výstavy, která začne za dva týdny v Jindřichově Hradci a kde budou k vidění fotografie, originální plakáty k filmům, nasbírané podpisy i artefakty z natáčení, to jsou především naše internetové stránky www.karel-may.majerco.net a winnetou-filmplace.com. Tam mohou vidět, jak se ta natáčecí místa za 50 let změnila. Všechno je zarostlé, všude jsou stromy, protože mnohá místa jsou v národních parcích, kde se už nesmějí chovat kozy a ovce. A pořádáme s kamarády i setkání přátel Vinnetoua ve westernovém městečku v Boskovicích, kam vždy zveme i některé z herců, které znám.
Máte nějaký sběratelský cíl?
Dělám to, protože mě to naplňuje, a ne pro nějaké cíle. Až mě to jednou přestane bavit, tak toho nechám.
Myslíte, že se to stane?
To nevím. Když jsem byl malý, říkali mi, že až půjdu do školy, že mě to přejde. Pak mi to samé říkali před pubertou. Stejně to bylo i předtím, než mi bylo osmnáct, a říkali, že mě to přejde i na vysoké, nebo až začnu pracovat. A pořád nic. Tak uvidíme, kdy se ty prognózy naplní.
Nepřiblížily se trochu teď, když filmový Vinnetou Pierre Brice zemřel?
Ne, protože pro mě Vinnetou jako postava není spojený jen s jeho hereckými výkony. Ale co se týče Pierra Brice, je skvělé, že se dožil tak vysokého věku. Byl už ale velmi nemocný, měl Alzheimerovu i Parkinsonovu chorobu, oslabenou imunitu. To, že to dostalo takhle rychlý spád, pro něho možná bylo spíše vysvobozením.
Chystáte se na pohřeb?
Nechystám, ale volalo mi asi třicet lidí, kteří chtěli vědět, kdy ho má. Až teď budu koukat na Poslední výstřel, určitě mi ukápne slza. Ten film dnes získává úplně jinou symboliku, zvláštně to do sebe všechno zapadá.
Jak to myslíte?
Poslední výstřel se natáčel před padesáti lety, začínalo se právě posledními scénami z filmu, tedy Vinnetouovým zastřelením. Před dvěma měsíci navíc zemřel i představitel padoucha Rollinse, který náčelníka Apačů zabil, Rik Battaglia. Filmový vrah a oběť, kteří jsou živí skoro 90 let, tak nakonec v reálném světě zemřeli skoro nastejně.
Co říkáte na to, že se bude točit nový Vinnetou?
Pár let zpět už to měla připravené americká televize, už k tomu byly dokonce i promo fotky, ale nakonec z toho sešlo. Teď to připravuje německá stanice RTL a mělo by se v polovině srpna začít s natáčením znovu v Chorvatsku, kde je z toho poměrně velký humbuk. I v tamních televizních novinách to běželo jako pecka dne, že se bude natáčet nový Vinnetou. Já se toho ale obávám.
Proč?
Je to jen byznys, nic jiného. Za poslední roky se ukázalo, že mnoho lidí tam jezdí jen kvůli Vinnetouovi, poznávat ta místa a podobně a někomu se rozleželo v hlavě, že by se na tom dalo vydělat. A myslí si, že když natočí nový film, že bude mít úspěch. Já tomu nevěřím. Argumentuje se tím, že chtějí ten děj přiblížit dnešní mládeži. Podle mě je to ale hloupost, protože dnešní mládež má úplně jiné hrdiny, než jsou Vinnetou a Old Shatterhand.
