Chovatelka peruánských naháčů Marta Eliášová se svými fenkami Vanilkou (vlevo) a Francis.

Chovatelka peruánských naháčů Marta Eliášová se svými fenkami Vanilkou (vlevo) a Francis. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Fenka peruánského naháče z Budějovic sbírá poháry doma i v zahraničí

  • 0
Málokterý pes má tolik pohárů a je ověnčen tolika medailemi jako fenka peruánského naháče Vanilka chovatelky Marty Eliášové. Největší pozornost jí patřila i na víkendové výstavě doma v Českých Budějovicích.

"S Vanilkou jsem sjezdila už řadu soutěží. Je jí dvacet měsíců a už teď je to interšampionka," říká hrdá chovatelka a dodává, že druhá její fenka Francis se na českobudějovickém výstavišti stala oblastní vítězkou.

Peruánský naháč

Původní plemeno pochází z Peru. Tehdy se mu říkalo orchidejový měsíční pes, protože často dělal společníka svým pánům, pěstitelům orchidejí, a ven byl pouštěn až večer, aby byl co nejlépe chráněn před sluncem. Svůj současný název získalo plemeno v roce 1987. Plemeno peruánského naháče se rodí ve dvou variantách. Buď je holý, nebo osrstěný. Ten ale nemá v České republice povolení k chovu.

Štíhlá a elegantní postava, černé, černomodré nebo hnědé zbarvení, hladká kůže - to je peruánský naháč. Už název říká, že toto plemeno, které není v Česku moc rozšířené, je bez srsti.

"Na soutěžích máme oproti ostatním psům jednu výhodu, nemusíme nosit kartáč. Místo nich máme krémy," směje se žena z Českých Budějovic, která chová střední peruánské naháče.

Ti mají 50 centimetrů v kohoutku. "Ještě jsou malí peruánci do 40 centimetrů a velcí peruánci do 65 centimetrů v kohoutku," vysvětluje Eliášová.

Na výstavě měla obě fenky v oblečcích, aby jim nebyla zima. "Jak nemají chlupy, tak teplo vychází přímo z kůže a není zadržováno srstí. Jsou jak kamínka," popisuje chovatelka, která s fenkou Vanilkou trénuje denně. Začala už od štěněte.

Na soutěžích majitelka nastoupí s fenkou do kruhu, kde se proběhnou. Pak musí pes několik vteřin vydržet v přímém postoji. Rozhodčí hodnotí postavení končetin, jestli má pes rovná záda, správně postavené uši a jak se projevuje v pohybu.

"S naháčema je to snadnější, protože rozhodčí hned vidí stavbu těla a psa nemusejí prohmatávat," popisuje Marta Eliášová.