Vzhled i chování napovídají, že by se opravdu mohlo jednat o kočku divokou - vzácnou šelmu, která z naší přírody vymizela před dvěma staletími.
Zda se ji letos dvakrát podařilo vyfotit, potvrdí zřejmě až nalezení genetických vzorků. Ochránci přírody z Hnutí Duha mají zatím k dispozici dvě videa natočená v nedávné době blízko CHKO Šumava.
„Zvíře zachycené fotopastí prochází značkovacím místem, v jednom případě je také vidět typické značkovací chování, které známe od domácích koček či rysů,“ říká koordinátorka Rysích hlídek Josefa Volfová.
Kočka divoká patří mezi druhy, které z naší přírody vymizely poté, co výrazně ubylo pralesovitých porostů. Ty jsou jejím přirozeným prostředím. Jako predátor, který ohrožuje myslivecky obhospodařovanou zvěř, byla také systematicky pronásledována a cíleně lovena.
„V osmdesátých letech bylo na bavorské straně Šumavy vypuštěno asi 120 jedinců kočky divoké. Je jisté, že tamní populace stále přežívá a není proto vyloučeno, že může být i zdrojem pro šíření jedinců na Šumavu a do Pošumaví,“ vysvětluje zoolog Správy Národního parku Šumava Luděk Bufka.
Kočka má malé teritorium
Monitoring kočky divoké je podle odborníků dost obtížný. Její teritorium je totiž na rozdíl od rysů malé, jen několik kilometrů čtverečních. Kočka divoká navíc žije hodně skrytým životem a je obtížné určit, zda se jedná o kočku domácí a nebo její mnohem vzácnější příbuznou. Občas se objevují i případy chybného odstřelu, kdy záměna za kočku domácí stojí vzácnou divokou šelmu život.
„Záznamy mohou ilustrovat postupný návrat této šelmy do naší přírody, ale také vypovídají o rozvoji monitorovacích technik pro sledování skrytě žijících šelem. Donedávna bylo velmi obtížné zjistit výskyt kočky divoké v naší přírodě, situace se ale změnila s rozvojem fotopastí,“ podotýká zooložka šumavského národního parku Elisa Belotti.
Populace šelem na Šumavě zkoumají Správa NP Šumava, jihočeské pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny i organizace Hnutí Duha a Alka Wildlife. Pro Hnutí Duha je kočka divoká dokonce ikonickým druhem kampaně Česká divočina.
„Dobrovolníci Rysích hlídek se zaměřují na mapování vzácných šelem především v Pošumaví a navazujících pohořích, odkud přinášejí údaje o výskytu rysa, vlka či kočky divoké. Přírodní podmínky jsou zde pro tyto chráněné živočichy optimální,“ dodává Josefa Volfová.
Přirozeným životním prostředím kočky divoké jsou níže položené oblasti s listnatými a smíšenými lesy, kde vyhledává především okrajové části s bohatým podrostem. Za potravu jí slouží hlavně drobní hlodavci.
