Prostory galerie ve Wortnerově domě v Českých Budějovicích zdobí rozměrné dílo od čtvrtka 5. března. Bude tam vystavený do 5. dubna, potom ho odborníci podrobí další expertíze a restaurování.
Na obrazu Pinkas zobrazil sebevraždu svého přítele, malíře Josefa Wehleho. Plátno patří podle ředitele galerie Aleše Seiferta mezi nejvýznamnější díla evropského realismu a Pinkas jej dokončil za svého působení v Paříži v roce 1861.
„Obraz byl dlouho ve francouzských soukromých sbírkách a nedávno se objevil na malé aukci v Dijonu, kde ho koupili zástupci českého investičního fondu. Tehdy ještě neměli jistotu, že je to skutečný Pinkasův Oběšenec,“ líčí ředitel Alšovy jihočeské galerie Aleš Seifert.
O díle se dozvěděl z televizní reportáže a šel za hejtmanem Jihočeského kraje s tím, aby galerie obraz za dva miliony od fondu koupila.
„Problém byl v tom, jak v rozpočtu galerie vyčlenit dva miliony korun, aniž bychom ohrozili jeho nákup a nepředběhli nás další možní zájemci, protože skutečná hodnota obrazu je několikanásobně vyšší. Kraj, coby zřizovatel, proto zvýšil příspěvek, který galerii dáváme a to v jasné snaze dílo získat,“ řekl hejtman Jiří Zimola.
Temný příběh realismu
První říjen roku 1857 měl být pro Hippolyta Soběslava Pinkase běžným dnem. Netušil, že se stane svědkem hrůzné podívané, která ovlivní jeho kariéru i dějiny umění.
Do svého pařížského bytu pod Montmartrem dostal naléhavý vzkaz. Běžel do dílny svého kamaráda malíře Josefa Wehleho, kde ho spatřil oběšeného. Neváhal a přeřízl provaz od županu, na kterém Wehle čtyři hodiny visel.
Vzpomínka na přítelovu smrt se Pinkasovi opakovaně vracela, až se začátkem roku 1859 rozhodl, že ji zobrazí. Od obrazu si sliboval etablování na francouzské umělecké scéně. A úspěchu podřídil vše.
Do trámoví umístil oběšence namalovaného zezadu. Pod ním stojí skupinka klevetnic, které se dohadují o příčině sebevraždy, místo aby někdo vylezl na žebřík a odřízl provaz.
Dílo Pinkas vystavil v roce 1861 na oficiální pařížské výstavě - Salonu. Obraz ohodnotila i kritika.
„Později se Pinkas snažil obraz marně prodat. Nakonec jej přemaloval a oběšenec z něj zcela zmizel. Zbyla po něm pouze symbolická oprátka položená na proutěném koši. Tajemství přemalby se podařilo odkrýt po více než po 150 letech pomocí rentgenu,“ popisuje historička umění Kristýna Brožová.
Dodává, že Pinkasův Oběšenec patří mezi mistrovská díla, která mají významné místo místo v dějinách českého, ale i světového umění.
Studoval s Manetem
Hippolyt Soběslav Pinkas (1827-1901) pocházel z rodiny významného pražského právníka Adolfa Marii Pinkase. Absolvoval čtyři roky studia práv, potom se zapsal na pražskou akademii a nakonec pokračoval ve studiích umění v Mnichově.
Od roku 1854 žil v Paříži, kde v soukromé škole studoval i s Édouardem Manetem. Na Salonu 1859 byly nejprve jeho práce odmítnuty, uspěl až o dva roky později s Oběšencem.
Do dobré společnosti se dostal i Pinkasův Stařec a moře vystavený na Salonu odmítnutých v roce 1863 vedle Manetovy Snídaně v trávě. Pinkas byl jediným českým umělcem vystavujícím na tomto legendárním Salonu, který nechal pro díla odmítnutá porotou otevřít císař Napoleon III.
Po návratu do Prahy roku 1869 se Pinkas věnoval výuce kreslení.
