Byla neděle odpoledne, doba, kdy člověk na chalupě nemůže vlastně nic moc dělat, protože by neměl rušit sousedy. Daniel Šutta ale není člověk, který by rád zahálel, a tak chodil okolo svého domu v malé vesničce Zubčická Lhotka na Českokrumlovsku a díval se, co by bylo třeba udělat.
„V tu chvíli jsem zahlédl nějakého kluka, takové zvláštní individuum, jak okolo běží s motorovou pilou. Říkal jsem si, že asi pospíchá někomu pomoct a jen tak jsem si pomyslel, že by si asi dost poničil řetěz, kdyby upadl, protože na pile neměl žádný kryt,“ vzpomíná Šutta, který si v tu chvíli ještě neuvědomil, že vidí zloděje, který prchá z místa činu.
„Jenže za další okamžik jsem uviděl svého souseda Jana Duška, který bydlí ve statku ob jeden dům, jak ke mně běží jen tak v ponožkách. Křičel, že mu ten kluk ukradl motorovou pilu. Musel už uběhnout tak sedmdesát metrů, a protože je to už penzista, viděl jsem, že mu moc sil nezbývá. Tak jsem za tím zlodějem vyběhl,“ líčí muž, který je členem sboru českokrumlovských profesionálních hasičů a do Zubčické Lhotky se přestěhoval teprve před čtyřmi roky - kvůli manželce.
Zloděje běžet nenechal
Když si zloděj všiml, že za ním Šutta běží, po několika okamžicích pilu odhodil a křičel, ať si pilu vezme, ale jeho nechá běžet.
„Jenže za několik minut se Daniel Šutta vrátil a přivedl s sebou zloděje i s pilou. Já mezitím už stihl zavolat policisty a později jsme ho předali do jejich rukou. Myslím, že bez jeho pomoci bych situaci zvládal jen obtížně. Máte chlapy na svém místě a profesionálně připravené,“ napsal později hasičům Jan Dušek z Českých Budějovic, kterému zloděj stihl také prohledat auto a ztratit klíče od bytu, nic horšího ale naštěstí nenapáchal.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Daniel Šutta si za svůj čin vysloužil poděkování od šéfa jihočeských hasičů Lubomíra Bureše a dnes říká, že by to kdykoli zopakoval. A tvrdí, že jemu by také každý ze sousedů pomohl, protože v Zubčické Lhotce stále ještě přežívá duch sousedské sounáležitosti.
„Na sousedskou výpomoc se tady můžeme spolehnout. Je nás tady asi padesát a všichni se známe. Děti zdraví každého a každý zdraví všechny, které potká, takže je to příjemný život. A každý ví, s čím kdo další může pomoci, to jsem poznal už v době, kdy jsem tady stavěl dům,“ vypráví Šutta.
Ten žil i na Ostravsku ve vesnici, měla ale padesátkrát víc obyvatel než Lhotka „Svojí anonymitou tak připomínala město, kde se lidé znají mnohem méně. Tady u nás si všichni vidíme málem do kuchyně, takže jsme si také daleko bližší. A dobrým duchem vesnice jsou dobrovolní hasiči, kteří každoročně připravují třeba tradiční májku. Pod ní se vždycky všichni sejdeme, což vazby ještě zvětšuje,“ říká Šutta. Podle něj se i díky takové atmosféře lidé méně bojí a více důvěřují těm druhým.
