A tak se rozhodl vydat o rodišti kroniku, přestože už 70 let žije v Rakousku. Jeho nápad vznikl v roce 1993 a s rukopisem mu pomáhali rakouští i čeští dobrovolníci.
„Moji krajané mě k tomu nejdříve přemluvili. Nemám ambice profesionálního historika. Chci proto podat zprávu o Kaplici ve zlomových dobách, které ovlivnily život místních obyvatel,“ říká skromně 86letý Herbert Sailer, syn bývalého ředitele kaplické německé školy.
Kronika je o městečku blízko rakouských hranic, kde žilo převážně německy mluvící obyvatelstvo a jež vzniklo v dávných dobách na mezinárodní obchodní trase. Prvními osadníky kolem řeky Malše byli Keltové, Germáni a Slované.
Podrobněji pak popisuje společenský i politický život ve dvacátém století, hlavně vývoj od doby první světové války.
Herbert Sailer (vpravo) dokončil s pomocí přátel a krajanů rukopis kroniky o Kaplici.
Hlas lidu se tu nejvíc projevoval v krizových dobách. Třeba po vyhlášení Československa a státu Rakouské Německo v roce 1918. Příslušnost k Rakousku tu chtěli obyvatelé hájit dokonce domobranou. Další směr přinesla do jinak poklidné Kaplice vlna německého nacionalismu a fanatismu.
Ve 30. letech místní německé Kapličáky trápila, alespoň podle záznamů z kroniky, diskriminace od českých úřadů. „Když 10. října 1938 vtáhla německá vojska do Kaplice, obyvatelé jásali. Doufali, že tím skončí národnostní napětí,“ píše autor a jako protipól ukazuje fotografii, na níž v roce 1937 vítá na náměstí jménem německy mluvících školáků nového prezidenta Edvarda Beneše.
Gestapo postřílelo Američany, kteří nouzově přistáli na sněhu
Podle Sailera ale nepřinesly další roky po Mnichovu nic dobrého, protože obyčejní lidé si válku nepřáli. Zaznamenává strádání žen a dětí i chaos prvních dnů míru, kdy se moci ujali lidé, kteří se vydávali za partyzány.
Také popisuje smutnou událost z prosince 1944 - masakr kolem nouzového přistání amerického bombardéru s deseti muži na palubě. Porouchaný letoun dosedl tehdy na sněhu mezi Dolním Dvořištěm a Wullowitz. Celá posádka se sice šťastně zachránila, ale ozbrojenci z gestapa a jednotek SA je zajali a cestou do Kaplice postříleli.
Podle Sailera to místní lidé odsoudili. I tak jim ale zbývalo už pouhých několik měsíců k odsunu za hranice. S padesátikilovými zavazadly je ke konci roku 1945 odvážely hlavně do blízkého Rakouska nákladní vlaky. Předtím museli vykonávat veřejně prospěšné práce s páskou na rukávu, kde bylo vyznačeno písmeno N.
Dnes už se může Herbert Sailer opět procházet kolem rodného domu v Kaplici. Stojí poblíž náměstí.
Rukopis s pomocí přátel a krajanů šťastně dokončil, dokonce má i většinu textu v češtině. Jde o fakta. Vlastní komentář si dovolil jen v doslovu, kde píše, že chtěl jen upozornit na život lidí, kteří se stali oběťmi ideologií, jež nerespektovaly boží zákony.
„V obou táborech se našli vše bezmyšlenkovitě opakující jedinci. Jen z odvahy k pravdě a vůle k odpuštění může opět narůstat přátelské sousedství,“ opakuje Sailer.
S vydáním knihy mu chce pomoci kaplická radnice. „Myslím, že jde o podnětný čin. Je to objektivní záznam jednoho období našeho města,“ řekl starosta Pavel Talíř. A vyzývá obyvatele a pamětníky, kteří ještě mohou přispět k doplnění textu svým svědectvím či dokumenty.
