Oceněný dům na slavonickém Horním náměstí nejde přehlédnout. Jeho bohatě zdobená fasáda se scénami ze Starého zákona, řeckých bájí a dalšími historickými výjevy zaujme na první pohled.
Památkově chráněná stavba pochází z roku 1575, zrekonstruovaná byla v roce 1924 a restaurátorskou obnovou fasády prošla v roce 2015. Majitelkou domu je Jaroslava Maříková, která v něm žije už sedmačtyřicet let.
„Do soutěže nás přihlásil na poslední chvíli tajemník městského úřadu Libor Karásek. Pak mi řekl, že jsme vyhráli v kraji a postoupili do celostátního kola v Žatci. Tam jsme porazili pražskou kašnu Terezku a městské opevnění v Litovli,“ popisuje bývalá učitelka z jeslí a mateřské školy, nyní již v penzi.
Netají se tím, že ji titul spojený s padesátitisícovou odměnou potěšil. Aktivní usměvavá žena nemusí přemítat, jak s penězi naloží. Ví, že po poradě s rodinnou radou je bude investovat do dalšího zvelebení historického domu.
Dům koupili v roce 1992, od té doby ho opravují
Do Slavonic na Jindřichohradecku se přistěhovala s manželem zubařem z Lanškrouna v roce 1969. V měšťanském domě v centru pohraničního města dostali nejdřív služební byt a v roce 1992 jim ho radnice prodala.
„A od té doby ho opravujeme. Začali jsme zanedbaným dvorkem, dřevěnou boudu, která ho uzavírala, jsme přestavěli na komfortní ubytování. Z mázhausu jsme vystěhovali kotelnu, obložili schody, udělali nové podlahy, dveře, topení, koupelny. Samostatnou kapitolou byla přestavba původních černých kuchyní a ve výčtu dalších oprav bych mohla ještě dlouho pokračovat,“ říká Jaroslava Maříková.
Do obnovy unikátního historického domu, jehož chloubou a raritou Slavonic je sklípková klenba v prvním patře a ne v přízemí, investuje i peníze, které vydělá za sezonní ubytování turistů. Už se těší, že v létě přijde do města spousta mladých a přivezou tam vzruch.
„Mám ráda mladé lidi a ne uskuhrané staré báby. Proč bych si stěžovala, co všechno mě bolí. Do pětačtyřiceti jsem hrála volejbal za Dačice, ještě loni jsem na dovolené hrála, ale letos jen podávala a pak pískala. Začátkem listopadu dostanu nové koleno, nešlo to. Prostě je to tak, v autě musíte časem taky vyměnit součástky,“ srovnává s nadhledem 70letá Maříková.
Ve Slavonicích prožila většinu svého života, a přestože zůstala před devíti lety po smrti manžela, s nímž vychovala dceru a syna, na všechno sama, nedá na město dopustit.
„V městské kronice je taky záznam o návštěvě Hitlera. A pak tu byl prezident Novotný. Když ho vítali, ptal se, jaké další osobnosti navštívily Slavonice. A matrikář mu řekl: Mimo vás, soudruhu prezidente, ještě soudruh Hitler. I taková lahůdka se ve městě traduje,“ usmívá se.
