Přesto nechce slyšet nic o úspěchu. Sympatický 27letý muž má plno práce a cestuje po celém světě, stále se však rád vrací do rodných Strakonic, kde na něj většinou čeká svíčková. V současné době skládá hudbu ve svém provizorním studiu v Praze, ale na jaře by se rád přesunul do Los Angeles, kde by si chtěl založit vlastní firmu.
Sešli jsme se v Praze, ale na sociálních sítích jsem si všiml, že cestujete po celém světě. Chybí vám Česko?
Jasně, že se mi stýská, protože Čechy jsou dobré místo k životu z hlediska poměru služby a ceny. To je tady výborné. Člověk to zjistí, když pracuje v zahraničí. Vůbec nechápu proč, ale moc lidí si toho neváží.
Jak vypadaly vaše hudební začátky?
Dostal jsem se k tomu jako slepý k houslím. Byl jsem na festivalu v Roudnici, kde jsem se poprvé dostal do světa elektronické hudby. Oslovilo mě to, chtěl jsem to prozkoumat a zjistit, co ten hudebník dělá. Takže jsem si dojel pro gramofony a tak to začalo.
Nějaký čas jste se živil jako DJ.
Ano, trvalo to zhruba do doby, než jsem odjel do Oxfordu. Tehdy mi bylo asi 24.
Mohl byste zhodnotit, jak úspěšný jste v té době byl?
Tak v první řadě se na začátku o úspěchu vůbec nedá mluvit. Ani teď nemůžu říkat, že jsem úspěšný, protože jsem pořád na začátku. O úspěchu se nechci bavit. Dělám to proto, že mě to baví, ne kvůli úspěchu. V té době to přesně splňovalo to, co dělám teď. Zkrátka mě to bavilo. Nevěřím tomu, že člověk může něco dělat kvůli úspěchu.
Ale v tom, co děláte, jste se dostal dál než spousta ostatních.
Asi to tak jde nazvat, ale záleží na úhlu pohledu. Z mé strany to nejde označit jako uzavřený úspěch. Dělám to, co mě baví, ale cíle, které jsem si nastavil, mám před sebou a ještě potrvá několik let, než si budu moct říct, že jsem uspěl.
Tomuhle všemu ale předcházel určitý zlom. Co se stalo?
Právě to, že už to nešlo dál. Nechtěl jsem dělat to, co by mě nebavilo. Strojárna mě moc nenaplňovala, chtěl jsem se věnovat hudbě, v níž jsem si chtěl plnit svoje cíle. Místo učení jsem pořád něco skládal, poznával zvuky, takže jsem vyhodnotil, že by byl nesmysl ve studiu pokračovat. Strojařina nebyla věc, které bych chtěl zasvětit celý život. Rozhodl jsem se všechno změnit. Poslední rok už jsem se rozmýšlel a pátral po možnostech, které by připadaly v úvahu, díval se na různé školy, kde bych mohl zvuk dělat full time. Pár zkoušek před koncem studia jsem narazil na školu v Oxfordu. Okamžitě jsem věděl, že to je ono. Najednou se to spustilo. Protože když člověk ví, že našel to pravé, tak se do toho prostě pošle.
Jak vypadala vaše první návštěva Oxfordu?
Prostě jsem se tam jel podívat. Zaklepal jsem na dveře a potkal člověka, který tam pracoval. Provedl mě areálem a nakonec z toho vyšlo, že má na starosti nábor talentů. Škola splňovala vše, co jsem chtěl. Bylo to jako z jiného světa. Do dvou měsíců jsem musel nastoupit, takže jsem do toho dal všechno a šel do toho. V té době jsem byl trochu šílený, chtěl jsem to opravdu strašně moc.
Kdybyste tedy měl poradit něco, co by se dalo nazvat receptem na úspěch, bylo by to jít si za svým snem naplno?
Zní to jako klišé, když člověk řekne, že do toho musíte dát všechno. Myslím, že jde hlavně o to, aby člověk opravdu poznal, co chce. Pak už se to udělá samo. Já jsem se bavil se spoustou lidí, kteří znali můj příběh. Říkali, že jsem jeden z mála a že je tady 99 procent lidí, kterým se to nepovedlo. To mě trochu trápí. Znám dost lidí, kteří odjeli, ale vrátili se, protože jim to nevyšlo. Zjistil jsem ale, že rozdíl byl v tom, že vyjeli do světa s tím, že se to prostě nějak udělá. Nevěděli, co tam chtějí dělat, a nebyli ochotní pro tu věc udělat vše.
Vy jste v tom měl tedy jasno.
Když jsem tam jel, tak jsem do toho dal všechno a řekl jsem si, že odtud neodejdu, dokud to neudělám. Dřel jsem jako mezek. Připadal jsem si jako tatar, když jsem šel na zkoušku z angličtiny počtvrté, a bylo mi jasné, že žiji na dost tenkém ledě. V takových situacích pak člověk ze sebe dostane nemožné.
Kdy přišel zvrat ve vaší profesní kariéře?
Ke konci dvouletého studia se mi ozval člověk z Ameriky, jestli bych mu nechtěl pomoct s hudbou do traileru ke hře Battlefield. Bylo to super, protože dotyčný je velkým pojmem. Udělali jsme spolu první trailer a od toho se to všechno odpíchlo.
Začal jste dostávat dost zajímavé nabídky, co například?
Dostal jsem zakázky na další Battlefieldy. Poté mě doporučili firmě Blizzard. Tam v té době také hledali člověka, který by dělal hudbu do trailerů na jejich nové hry. Funguje to jako řetězec. Já jsem pro ně dělal trailery například na Heroes of The Storm a Star Craft. Mimochodem, nedávno mi přišla zpráva, že trailer na Star Craft byl nominovaný na MPSE Golden Reel Awards, jde o prestižní ocenění.
Hudbu jste však skládal nejen do her, ale i do filmů. Jak jste se k tomu dostal?
Jednou přišla příležitost dělat na traileru k filmu Terminátor. Já jsem v té době začal spolupracovat s člověkem, který si říká Generdyn. Oslovili i další lidi, ale vybrali nás. Stejně to bylo i teď s prací na Hvězdných válkách. Dali nám na to asi tři dny, což bylo celkem psycho, ale taky nás vybrali.
Můžete teď říct, na jakých projektech pracujete?
To nemůžu. Pořád dělám pro Blizzard a plánuji několik věcí. Hlavně se chci přesunout do Los Angeles, kde bych si chtěl zařídit firmu. Rád bych se věnoval tvoření hudby do trailerů a soundtracků do her a filmů. Vymýšlím také nějaké inovace ohledně zvukového hardwaru. Chtěl bych vylepšil zvuky, které člověk slyší každý den. Mám trochu problém s tím, že když slyším nějaký zvuk, který se mi nelíbí, tak mi to nedělá moc dobře. Je tady spousta věcí, které se dají zlepšit.
Máte v uších sluchátka, když jdete po ulici?
Skoro vždy, když jdu po místech, která znám. Na místech, která neznám, mám buď jen jedno, nebo je nemám vůbec, protože jsem hladový po nových zvucích. U hudby nerelaxuji, ale spíše ji mapuju a všímám si práce s ní.
Jak tedy relaxujete?
Každý den se snažím běhat, je to takový aktivní relax. Navíc při tom dostávám spoustu nápadů. I cestování je pro mě určitá forma odpočinku.
Ještě se vrátím k slovu úspěch. Máte nějaké cíle, po jejichž dosáhnutí si budete moci říct, že jste úspěšný člověk?
Tohle tvrdím skoro od dětství. Říkal jsem si, že až budu úspěšný a spokojený sám se sebou v pracovní sféře, koupím si traktůrek na sekání trávy a budu lidem sekat trávníky. Vždy, když naši na zahradě sekají trávu, musím u toho být. Mám to strašně rád. Jinak bych chtěl mít samozřejmě nějakou firmu a spolupracovat na velkých projektech se zajímavými lidmi a pracovat na zvuku kolem sebe. Vždy je ale třeba si najít něco, co nás bude hnát.
