„Boudo, budko, kdo v tobě bydlí?“
„Já pes Alík, Hund,“ odpovídá na otázku mixem češtiny a němčiny pětiletá Sophie ve školce v rakouském Harbachu nedaleko českých hranic.
Jako další rakouské děti se učí češtinu. O tu je v příhraničních školkách obrovský zájem. A čeština stále častěji zní i na základních školách. „Výuka češtiny v rakouských mateřských školách začala již před několika lety. V Česku se děti učily němčinu později, a to od roku 2009,“ popisuje koordinátorka přeshraničního projektu spolupráce školek Marcela Řezníčková.
Projekt fungoval do loňského roku na obou stranách hranice. Jenže pak skončila dotace z EU a v Česku kurzy skončily. Ale příští rok bude dotační přeshraniční program obnoven, bude se jmenovat Interreg V-A, takže by se měla vrátit výuka němčiny i do českých školek.
Češtinu učí na 66 školkách
V rakouském příhraničí pokračují dál. Děti si totiž český jazyk velmi oblíbily. Projekt běží ve školkách, které sousedí s Jihočeským, Jihomoravským krajem a Vysočinou. Učí je tu české lektorky - rodilé mluvčí, které zpravidla pocházejí z Česka, ale bydlí dlouhodobě v Rakousku, takže mají vynikající němčinu.
„Češtinu učíme na 66 školkách. To je zhruba tři tisíce dětí. Převážně to jsou školky blízko hranic,“ vypočítává Řezníčková.
Jednou z lektorek je Alice Schiesswald. Ta působí celkem na pěti školkách, každý den v týdnu je v jiné. To, že mají děti o češtinu opravdu zájem, dokládá i to, že v kurzech chtějí pokračovat i na základní škole formou volitelných předmětů. Tedy nad rámec běžné výuky.
„V Grosschönau je ve třídách přes 30 dětí a 16 z nich se přihlásilo na češtinu,“ poukazuje lektorka Schiesswald.
Sledovat rakouské děti, jak se učí češtinu, je zábavné. Hrají hry v češtině, zpívají tradiční písničky. Celá výuka je formou hry. Učitelka na ně mluví česky a děti postupně vstřebávají slova i výslovnost.
Kupodivu velmi rychle chápou, co se po nich chce. Cizí jazyk je pro ně překvapivě přirozený. Pomáhá i to, že mnohé české hry jsou stejné jako v Rakousku i písničky jsou mnohdy podobné. Když děti narazí na něco nového, chvíli tápou, ale velmi rychle všechno vstřebají.
„Zanedlouho začnou dobře rozumět, postupně se naučí i mluvit. Děti se učí mnohem přirozeněji než dospělí, protože o tom tolik nepřemýšlí. Prostě něco slyší a zopakují to,“ popisuje Alice Schiesswald.
„Dlouhodobým cílem je, aby se děti naučily jazyk souseda a vzájemně si rozuměly. Je to nejlepší cesta, jak vzájemně poznat svou kulturu a zvyky,“ míní Řezníčková.
To se evidentně daří. Díky projektu už vznikla spousta přátelství na základě toho, že se ve školkách potkávali rodiče českých a rakouských dětí. „Rodiny na obou stranách hranice se díky dětem skutečně sbližují. Pořádáme společné akce,“ popisuje starostka rakouského Harbachu Margit Göll.
„V době, kdy tento projekt začínal, jsem byla ředitelkou naší školky. Měla jsem obavu, jak budou rodiče reagovat na návrh, že by se u nás jejich děti učily česky. Ale nebyl vůbec žádný problém,“ říká. „Lidi tady v pohraničí vědí, že je důležité umět pozdravit souseda,“ dodává Göll.
Rodiče jsou nadšení, když vidí, jak se děti rychle učí a co už umějí. Děti to baví, protože to neberou jako učení, ale hru. A své znalosti si pak mohou vyzkoušet na oblíbených cyklovýletech za české hranice.
Čeští rodiče vozí děti do rakouských školek
V Harbachu jsou navíc čtyři děti, které sem vozí rodiče z Čech. Je to výhoda, protože předškoláci se v prostředí ostatních dětí rychle naučí němčinu.
„Jsme nadmíru spokojení, ve školce je už druhým rokem náš pětiletý Honzík a líbí se mu tam tak, že často ani nechce domů,“ popisuje s úsměvem Michaela Šuplerová z Rychnova u Nových Hradů.
Rodičům se líbí hlavně přístup školky k dětem. „Jedna učitelka má na starosti jen pět dětí, takže se jim věnuje opravdu intenzivně. Navíc se všichni oslovují jménem, není to paní učitelko. Skvělé je také vybavení školky,“ dodává Šuplerová.
K dětem pravidelně chodí zubař, oční a ušní lékař. Věnují se nejen dětem, ale radí i rodičům, jak o děti správně pečovat. „Ve školce má každé dítě zubní kartáček a pastu a po každém jídle si čistí zuby. Jsou tak vycepované, až je to někdy komické. Honzík si chce čistit zuby pořád i doma,“ popisuje maminka.
Když člověk přijde do skupinky hrajících si prcků, nepozná, který je z jedné či druhé strany hranice. Starší rakouské děti zvládají češtinu už velmi obstojně. Nemají přízvuk a krásně vyslovují.
„Češtinu se učí děti již od dvou a půl roku. Některé se nejdřív smějí, když slyší cizí jazyk, který má navíc ř. Ale velice rády se učí,“ vypráví vedoucí školky Elisabeth Grübl.
