„Tento typ auta vyráběli Němci za druhé světové války. Podvozek je z vojenského vozu KdF 82, který se nazývá také Kübelwagen nebo Kaďour, a karoserie je klasická broukovská. Němci využili toho, že měli připravenou spoustu těchto kastlí, a tak je nasadili na vojenský podvozek. Auta používaly jednotky SS a funkcionáři nebo doktoři. Ale jezdila i na frontě,“ vysvětluje Tischler.
Ten jeho není úplně originální, protože ty se u nás nedochovaly. Němci těchto aut vyrobili jen 554. „Podvozek je z původního Kübelwagenu, kastle je z brouka, ale až z 50. let, kterou jsem upravoval,“ poukazuje Tischler.
Na první pohled si i laik všimne, že tenhle brouk má větší světlou výšku.
„Má reduktory, aby to mělo lepší průjezdnost terénem, proti broukovi má tento podvozek i samosvorný diferenciál. Jezdím s ním často do terénu a zvládne toho hodně, většinou se lidi diví, co projede. Je to dané i nízkou hmotností, auto váží 550 kilogramů,“ popisuje vlastnosti stroje.
Jízda je prý relativně pohodlná, jen v létě je uvnitř horko. Tischler s autem jezdí každý týden. A párkrát ročně i na dlouhé výlety. Za osm let provozu najel 17 tisíc kilometrů.
„Naposledy jsme bez problémů ujeli 700 kilometrů. Je to spolehlivé auto, pokud vás něco zastaví, je to nejčastěji nečistota v nádrži, nebo nějaká maličkost, která se snadno odstraní na cestě. Stačí mít s sebou jeden šroubovák a klíč,“ vypráví.
Přestavba do současného stavu mu trvala tři roky a byla značně obtížná. Už proto, že s podobným vozem tady nikdo neměl zkušenosti. „Když jsem ho začal stavět, tak o válečném broukovi nikdo moc nevěděl. Naštěstí jsem se potkal s pánem, který se po válce v Německu zabýval renovací těchto aut a měl originální kastli doma. Takže jsem to od něj okoukal, abych se co nejvíce přiblížil původní verzi,“ říká Tischler.
Kromě podvozku pamatuje válku i řada dalších dílů - například základ palubní desky. Ta proti dnešním autům zaujme svou strohostí. Je tu jeden budík s rychlostí a několik přepínačů na stěrače, světla, blinkry.
„Palubovka je z válečného auta, které shořelo a spadla na něj stodola. Takže jsem ji vyrovnal, opravil a napasoval do auta. Bylo to složité, ale mám originál,“ vypráví nadšeně.
Zálibu ve veteránech sdílí s bratrem, mají vozy všech možných značek. Nyní pracuje na renovaci Laurin a Klement 110, který si koupil v17 letech.
„Já mám teď čtyři auta a brácha šest. Od dvanácti let jsem u známého připravoval veterány na filmování - třeba pro seriál Bylo nás pět nebo pro snímek Tankový prapor. Mezi veterány jsem vyrůstal,“ dodává.
