Mezinárodní sraz majitelů a příznivců vozů značky Volkswagen hostilo v pátek a...

Mezinárodní sraz majitelů a příznivců vozů značky Volkswagen hostilo v pátek a v sobotu letiště Hosín u Českých Budějovic. Na setkání přijely stovky aut od nejstarších brouků, přes ceněné Transportery T1 až po dnešní moderní auta. „Tento typ vyráběli Němci za druhé světové války. Podvozek je z vojenského vozu KdF 82 a karoserie je klasická broukovská,“ popisuje svůj vůz Jan Tischler z Černěvsi u Vodňan. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Sběratelův brouk barvami nehýří, za války taková auta jezdila na frontě

  • 4
Auta ho zajímají odmalička, prvního veterána si koupil v 17 letech. Dnes, o dvacet let později, má Jan Tischler z Černěvsi u Vodňan historických vozů hned několik. S jedním vyrazil na sraz volkswagenů na letiště Hosín u Budějovic. Mezi nablýskanými vozy byl jeho brouk nenápadný. Přesto je to unikátní vůz.

„Tento typ auta vyráběli Němci za druhé světové války. Podvozek je z vojenského vozu KdF 82, který se nazývá také Kübelwagen nebo Kaďour, a karoserie je klasická broukovská. Němci využili toho, že měli připravenou spoustu těchto kastlí, a tak je nasadili na vojenský podvozek. Auta používaly jednotky SS a funkcionáři nebo doktoři. Ale jezdila i na frontě,“ vysvětluje Tischler.

Ten jeho není úplně originální, protože ty se u nás nedochovaly. Němci těchto aut vyrobili jen 554. „Podvozek je z původního Kübelwagenu, kastle je z brouka, ale až z 50. let, kterou jsem upravoval,“ poukazuje Tischler.

Na první pohled si i laik všimne, že tenhle brouk má větší světlou výšku.

„Má reduktory, aby to mělo lepší průjezdnost terénem, proti broukovi má tento podvozek i samosvorný diferenciál. Jezdím s ním často do terénu a zvládne toho hodně, většinou se lidi diví, co projede. Je to dané i nízkou hmotností, auto váží 550 kilogramů,“ popisuje vlastnosti stroje.

Jízda je prý relativně pohodlná, jen v létě je uvnitř horko. Tischler s autem jezdí každý týden. A párkrát ročně i na dlouhé výlety. Za osm let provozu najel 17 tisíc kilometrů.

„Naposledy jsme bez problémů ujeli 700 kilometrů. Je to spolehlivé auto, pokud vás něco zastaví, je to nejčastěji nečistota v nádrži, nebo nějaká maličkost, která se snadno odstraní na cestě. Stačí mít s sebou jeden šroubovák a klíč,“ vypráví.

Přestavba do současného stavu mu trvala tři roky a byla značně obtížná. Už proto, že s podobným vozem tady nikdo neměl zkušenosti. „Když jsem ho začal stavět, tak o válečném broukovi nikdo moc nevěděl. Naštěstí jsem se potkal s pánem, který se po válce v Německu zabýval renovací těchto aut a měl originální kastli doma. Takže jsem to od něj okoukal, abych se co nejvíce přiblížil původní verzi,“ říká Tischler.

Kromě podvozku pamatuje válku i řada dalších dílů - například základ palubní desky. Ta proti dnešním autům zaujme svou strohostí. Je tu jeden budík s rychlostí a několik přepínačů na stěrače, světla, blinkry.

„Palubovka je z válečného auta, které shořelo a spadla na něj stodola. Takže jsem ji vyrovnal, opravil a napasoval do auta. Bylo to složité, ale mám originál,“ vypráví nadšeně.

Zálibu ve veteránech sdílí s bratrem, mají vozy všech možných značek. Nyní pracuje na renovaci Laurin a Klement 110, který si koupil v17 letech.

„Já mám teď čtyři auta a brácha šest. Od dvanácti let jsem u známého připravoval veterány na filmování - třeba pro seriál Bylo nás pět nebo pro snímek Tankový prapor. Mezi veterány jsem vyrůstal,“ dodává.