Generální ředitel Koh-i-noor Holding Vlastislav Bříza s cenou pro Podnikatele roku 2014 Jihočeského kraje | foto: EY

Těžší je společnost předávat, než budovat, říká majitel Koh-i-nooru Bříza

  • 4
Se slzami v očích si v pondělí převzal ocenění EY Podnikatel roku Jihočeského kraje majitel holdingu Koh-i-noor Vlastislav Bříza. Tradiční podnik nevyrábí jen tužky - má divizi zdravotnickou, strojírenskou či energetickou. Společnost patří rodině od roku 1999.

Jak je pro vás toto ocenění důležité? Myslel jsem, že podnik vašeho formátu jich musí mít spousty.
Kdybyste přišli ke mně do kanceláře, moc ocenění tam nenajdete. Ono to dnes není moc moderní, oceňovat podnikatele. Navíc sláva Koh-i-nooru je spíše za hranicemi, což mě trochu mrzí. My tady žijeme ve stínu Budvaru, ale ve světě to tak není. Každý umělec, kterého potkáte třeba na pláži, jak maluje obrázky, bude mít suchou křídu od nás. Titulu Podnikatel roku v kraji si velmi vážím. Je to pocta pro mě i všechny spolupracovníky. Při přebírání jsem byl dost naměkko, protože jsem si vzpomněl, co všechno pro mě udělala moje manželka, která před pěti lety zahynula. Když podepisovala miliardovou směnku, kterou jsme za sedm let měli splatit, ručili jsme vším, i domem. Řekněte mi, která manželka by to udělala? Měl jsem v ní velkou oporu.

Myslíte, že uspějete v národním kole Podnikatele roku?
Přiznám se, že původně jsem se soutěže nechtěl vůbec účastnit. Měl jsem hodně nominací, ale říkal jsem si proč. Já nepotřebuju zviditelňovat sebe, ale holding. Lidé v okolí mě přesvědčovali, ať do toho jdu. Poslední kapkou, která mě zlomila, bylo to, když mi volal loňský celorepublikový vítěz Jiří Hlavatý a říkal mi, že bych měl, protože podle něj mám šanci uspět i v celostátním kole. Tak uvidíme.

Jakým směrem se bude holding vyvíjet?

Máme vizi, jak se rozvíjet. Ale další divize už nechceme. Ty máme nyní čtyři - tužky, zdravotnictví, energetiku a strojírenství. Energetiku necháme na bázi, která je, chceme se hodně věnovat strojírenství. To, že se podařilo za sedm let vybudovat silnou strojírenskou divizi s miliardovým obratem, považuji za největší úspěch posledních roků. Druhou zásadní věcí pro rozvoj je předání firmy synům. To již dělám.

Je to pro vás těžké?
Věřte tomu, že daleko těžší je společnost předávat, než budovat. Například syn Vlastislav vůbec netušil, že bude někdy podnikat. Má tituly zepředu zezadu, přednáší na Univerzitě Karlově diplomacii. Po čtyřech semestrech práv jsem mu řekl, že by bylo lepší, kdyby toho nechal a šel studovat ekonomickou školu. Nebylo to nic příjemného, nakonec mě poslechl a dnes vím, že je dobře, že se vyzná v ekonomii. U dětí platí jednoznačně, a to říkám všem, „ohýbej mě mamko, dokud já jsem Janko“. Protože ve dvaceti už nikoho neohnete.

Jste výrazně orientováni na export. Přitom některé pro vás významné trhy jsou nyní trochu rizikové...
Ano, řešíme dost situaci v Rusku. Máme třicetiprocentní podíl v továrny v Tomsku na Sibiři. Co tam bude, to je velký otazník. Pro nás znamená Rusko 20 procent produkce divize Hardtmuth. Snažíme se to nějak řešit, abychom neměli velký pokles.

Očekáváte propad prodejů vašeho zboží v Rusku?
Ano, ve výši zhruba 30 procent. Máme prodejnu Na Příkopech v Praze, a když byly pravoslavné svátky, tak jsme zaznamenali pokles prodeje právě 30 procent. Očekáváme jakousi analogii, že k takovému oslabení dojde v rámci celého ruského trhu.

Část výroby máte v Číně. Prý se tam ale chystáte propouštět. Můžete to potvrdit?
Zcela otevřeně můžu říct, že přehodnocujeme výrobu v Číně. Protože minimální mzda je tam nyní už vyšší než v Bulharsku. Potom není důvod vyrábět v Číně a vozit to přes půlku světa. Továrnu tam máme 12 let, teď bude pravděpodobně následovat útlum. Něco se přesune do Budějovic, něco půjde jako private label.

Výroba v Číně tedy skončí?
Já to nechci říct, ale může se stát, že za dva roky tam zůstane jen obchodní oddělení. Dneska už je tam ve výrobě sto lidí, náklady tam ale stále rostou. Je potřeba, aby si u nás zejména levicoví politici vzali poučení. Mohou minimální mzdu vytáčet bůhví kam, ale je třeba být opatrný, aby nám podniky neutekly třeba do Rumunska. Výhodou Česka jsou kvalifikovaní lidé, ale absolventů technických škol je málo. Někdo by se tím měl vážně zabývat..