"Ptají se mě, jestli to bude komedie. Jak to, krucinál, mám vědět? Možná to bude smutný a možná zase takový, že to bude lidem k smíchu," říká s nadhledem režisér.
O čem budou SukničkářiNový snímek Jiřího Menzela chce nechat diváky nahlédnout do světa opery zbaveného pozlátka. Přinese příběh o lásce, o zklamání z lásky k opeře a také o celoživotní vášni pro sopranistky. To vše podané s humorem typickým pro Menzelovy filmy. Hlavní zápletka se točí kolem souboru, který připravuje Dona Giovanniho na malém městě. |
Příští týden se na pár dní vypraví s týmem do krumlovského zámeckého barokního divadla. Do té doby ho ale možná potká ještě několik podobných příhod, jako byla ta se zaseknutou kamerou při čtvrtečním natáčení děkovačky operního souboru, který na malém městě nacvičuje Mozartova Dona Giovanniho.
"Dejte tam jinou kameru, nebo vám půjčím svoji"
"Nenuťte mě, abych na vás musel řvát. Kluci, tlačte se víc na ty holky, ať se vejdete do záběru," uděluje Menzel pokyny z osmé řady malého sálu táborského divadla.
Ve vystrojené skupině je například Václav Kopta, známý ze Sněženek a machrů. V operním oděvu nemotorně šlape na šaty dámě stojící vedle něj.
Martin Huba jako kamenná socha sedí nehnutě na schůdku. Jako 80letý stařec na pokraji fyzických sil hází prosebné pohledy na režiséra v podání Jana Hartla. Ať už to zkoušecí martyrium skončí, čte mu člověk z tváře.
Za chvíli je Jiří Menzel spokojený. "Kamera, klapka, opona!" rozřízne vzduch hlas pomocného režiséra Jana Menšíka.
Těžká, tmavě červená opona se rozjíždí a kameraman zachycuje zkušební záběr. "Usmívejte se!" zařve známý oscarový tvůrce. Nechává herce ještě párkrát cvičně zopakovat děkovací scénu.
"Mají se tvářit vesele všichni?" ptá se Václav Kopta. "Jo, i ty. Umíš to?" odpovídá Menzel. "Ne."
Po vtipném dialogu jde ještě Menzel na pódium, předvádí chůzi a uděluje pár pokynů Janu Hartlovi, který jako operní režisér Vítek z hlediště sleduje svůj ansámbl.
"Zavřete oponu, jedeme ostrou." Po úklonech cupitá jedna z hereček pro dirigenta, kterého hraje Jan Jiráň z Ypsilonky.
"Takhle se chodí po pódiu?! Přece nebudeš poskakovat jako koza," volá Hartl coby Vítek na mladou herečku. "A ty si nech ty úklony až na premiéru," vzkazuje dirigentovi, který s kýčovitě dojatým výrazem prožívá cvičnou děkovačku.
Menzelův dvorní kameraman Jaromír Šofr po dvou ostrých záběrech hlásí technický problém. Technici zjišťují, že předchozí dva záběry se nenahrály.
"Co se děje? Dejte tam jinou kameru, nebo vám půjčím svoji," uvolňuje napětí Menzel. Jede se znovu naostro.
"Stop! Mně to takhle stačí. Hotovo, pauza," hlásí po minutě Menzel a dává hercům rozchod.
Filmařům se hodí dvě hlediště
Vedle herců, režiséra a asistentů je malý sál Divadla Oskara Nedbala plný techniků, osvětlovačů, kabelů. Cvrkot hlídá nápis Tábor sobě nad pódiem.
"Táborské divadlo se svým prostorem, fotogeničností a hlavně atmosférou hodilo pro Sukničkáře nejvíc. Také je tu bonus v podobě dvou odlišných hledišť směřujících na jedno jeviště. Jiří Menzel si divadlo vybral na doporučení filmového architekta Milana Býčka," přibližuje produkční filmu Radek Auer.
Za pár dní se štáb přesune do snad vůbec nejtypičtějšího evropského prostoru pro operu. Do unikátního krumlovského barokního divadla na zámku. Tam už bude ale dominovat Libuše Šafránková a Ivana Chýlková.
