Kateřina Šimková studuje v Remeši, městě vzdáleném 150 kilometrů od Paříže....

Kateřina Šimková studuje v Remeši, městě vzdáleném 150 kilometrů od Paříže. Snímek pochází z Bruselu, kam se před nedávnem vydala se školou. | foto: archiv Kateřiny Šimkové

Studentka z Budějovic ve Francii zůstane. Nesmíme se nechat zastrašit, říká

  • 55
Smutek ovládl nejen Paříž, ale i celou Francii. Ve městě Remeš to pociťuje 19letá Kateřina Šimková, která tam v září nastoupila na vysokou školu. „Teroristické útoky nepovažuji za důvod k tomu, abych se z Francie vrátila domů,“ říká rozhodně.

Budějovická rodačka studuje na remešském kampusu Pařížského institutu politických studií.

Jak jste se o teroristických útocích v Paříži dozvěděla?
Byla jsem na koleji, ale nesledovala v tu chvíli zprávy. V průběhu noci přišel e-mail od ředitele školy s tím, že není jisté, jestli se v sobotu otevře kampus vzhledem k tomu, co se právě odehrává v Paříži. Byla jsem z toho otřesená. Paříž je 150 kilometrů odtud.

Jak na to zareagovala škola?
První zprávu jsme dostali v jednu ráno s tím, co se v Paříži stalo a že máme čekat na další pokyny. Škola má hlavní sídlo v Paříži a k tomu má několik kampusů po celé Francii. V sobotu byl kampus zavřený, ale v pondělí se vracíme do školy a v poledne uctíme minutou ticha památku obětí. Škola bude navíc pořádat různé besedy, diskuse a bude se snažit také zajistit psychologickou podporu pro studenty.

Přemýšlela jste nad tím, že byste školu opustila?
Pochopitelně mě to napadlo, ale už když jsem si tu otázku položila, věděla jsem, že bych to nikdy neudělala. Nepovažuji to za důvod k odjezdu z Francie. Domnívám se, že tohle je jeden z cílů útoků - aby se lidé začali bát. Člověk ale nikdy neví, stát se může cokoliv a kdykoliv.

Rodina se o vás nebojí?
Samozřejmě jsou znepokojení, ale vědí, že nejsem v Paříži, takže nebyl větší důvod se bát.

Co na útoky říkají vaši spolužáci?
Je normální, že jsou všichni v šoku. Na druhou stranu jsem ale neměla pocit, že by kvůli tomu někdo rezignoval nebo něco podobného. Přes sociální sítě vyjadřovali soustrast a z příspěvků jsem cítila spíše důraz na to, abychom se nebáli a drželi při sobě. Někteří spolužáci říkali, že se chystají do Paříže a nějakým způsobem vyjádří soustrast s pozůstalými a to, že je události nezastraší. Každý by chtěl nějak pomoct.

Cítíte teď větší strach?
Samozřejmě na to myslím, protože to je tak čerstvé. Ale nemyslím si, že bych se teď víc bála. Jak už jsem řekla, člověk nikdy neví, co se může stát. Nesmíme se tím nechat zastrašit. Za měsíc pojedu po zkouškách domů a před odjezdem plánuji strávit několik dní v Paříži. Rozhodně nemám v plánu poddávat se strachu.

,