S knihou Žirafka Žofka bodovala studentka Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v klání Tactus.cz. Obstála v konkurenci čtyřiceti knih v hlavní kategorii dětská beletrie a obsadila první místo.
Pavla Táborová vytvořila knihu pro nevidomé děti a nazvala ji Žirafa Žofka.
Dvaadvacetiletá vysokoškolačka ze Strakonic vytvořila knihu loni při semináři, který na fakultě vedla Terezie Kochová, odbornice z Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v České republice. S ní také Táborová svůj první počin konzultovala. V té době vůbec netušila, že nějaká podobná soutěž existuje.
"Knížka vznikla proto, aby posloužila dětem. A protože je hotová někdy od loňského června a od té doby je v Knihovně hmatových knížek, těší mě, že se ujala," líčí Pavla Táborová, která právě končí bakalářské studium oboru speciální pedagogika-vychovatelství.
Žirafa je nejoblíbenějším zvířetem autorky
Žirafka Žofka obsahuje hmatové ilustrace a text psaný Braillovým písmem i klasickou formou. "Je to vyprávění především pro děti předškolního věku o hodnotě domova. Žofka svůj domov opustí, protože ji to tam moc nebaví. Vydá se do světa, jenomže moře je slané, písek na pláži ji pálí do nohou, a když dojde do hor, je jí tam zima. Zjistí, že nejspokojenější byla doma u své rodiny," shrnuje obsah své knihy tmavovláska s postavou modelky.
S vymýšlením hlavní hrdinky moc starostí neměla, od začátku věděla, že to bude žirafí slečna. Žirafa je totiž její nejoblíbenější zvíře. A protože to už vědí i všichni její blízcí a kamarádi, je obklopena tímto zvířetem s elegantním dlouhým krkem. "Kam se kouknu, všude jen žirafy." Od plyšáků a dřevěných figur přes spony do vlasů a trička až po hrníčky a povlečení.
Kostra knížky je z kartonu, ale uvnitř je použitá především látka. Žirafka je plyšová, moře mazlivě saténové. Pláž je stylově písčitá s drobnými kamínky a mušličkami a hory jsou z chladivého plechu.
"S materiálem na hory jsem se taky docela trápila. Nejdřív mě napadl alobal, který je stříbrný a mohl by i chladit. Přišlo mi však, že je málo pevný a při používání by se mohl brzy potrhat. Jenže paní Kochové se plech nezdál jako dobrý nápad, měla strach, aby to nebylo moc ostré. Ale s pomocí tatínka, který mi plech krásně vyříznul do tvaru hor, jsme to nakonec zvládli," vypráví Táborová.
Žirafka Žofka vznikala pod jejíma rukama zhruba tři měsíce. Hodiny, které nad ní strávila, přesně nepočítala. Dnes s nadhledem říká, že jich bylo dost. A hlavně má radost z ohlasů na své dílo, které si už stihly děti oblíbit.
V soutěži Tactus.cz, jejíž název pochází od slova taktilní, tedy hmatový, úspěšnou autorku vyzvali, aby se přihlásila i do mezinárodního kola. To se uskuteční na podzim ve Finsku. Musí tam však připravit úplně novou publikaci - obsáhlejší a s textem v angličtině. "Určitě to bude zase o žirafce Žofce a už chystám její prodloužený příběh. Buď pojede ještě jinam, nebo bude cestovat nějakými dopravními prostředky," plánuje studentka, která sama nejraději jezdí na koloběžce.
