"Vytahuji s koňmi dříví z lesa a předvádím je turistům, budu je vozit i v kočáře a na saních. Dříve jsem musel každý den vylézt na kopec a tam pracovat. Dnes jeden den tahám dříví, druhý den pracuji pro turisty. Kůň si odpočine," říká s radostí v hlase Smatana.
Smatana je původem Slovák, který přišel do Borových Lad v roce 1984 stavět budovu pro zdejší rotu pohraničníků. A už zde zůstal, oženil se a celý život pracoval s koňmi v lese.
Dnes je jedním z posledních pěti kočí na Šumavě, kteří se ještě snaží v lesích s koňmi živit. "Tady není život žádný med, nemyslete si. Je to docela rasovina pořád pracovat v lese v náročných terénech," vypráví kočí, kterého si správa parku najala a nyní jej i s jeho koněm, třináctiletým černým slezským norikem Čertem, zaměstnává.
Když Smatana dříve pracoval v lesích, často se u něj turisté zastavovali, fotili si jej a vyptávali se ho.
"Už je to zapomenuté řemeslo. Dokonce někteří říkali, že to nikdy neviděli. Já jsem s lidmi v kontaktu rád, vždy jsem s nimi promlouval o Šumavě, a když byli unavení a byl podvečer, tak jsem je z lesa třeba svezl dolů do vsi," dodává Smatana, který si neumí představit, že by dělal jinou práci. Když jej člověk vidí u koně, nepochybuje.
"Kůň už je zapracovaný, je zvyklý na těžkou práci i na lidi. Za den jsme schopni vytáhnout deset i dvacet kubíků. Záleží na terénu, v komplikovaném je to opravdu složité," dodává kočí. Spolu s kovářem Michalem Matějkou z Výškovic u Vimperka vyměnili ve středu koni podkovy.
Souhrou náhod má nyní Čerta ustájeného právě v bývalé rotě pohraniční stráže v Borových Ladech, která patří správě šumavského parku a která ji coby opuštěnou nemovitost využila právě jako stáje.
Správa parku zaměstnává kočí v Srní, Borových Ladech, Modravě a ve Strážném. Pro vyjížďky po okolí s turisty už má přichystaný jeden kočár a připravuje další. V budoucnu by měl mít každý kočí jeden a zároveň i saně a valník pro práci v lese.
