Pro Jiřího Kohouta, který dosud pracoval v soukromé poliklinice a poté v rakouské a německé firmě jako koordinátor logistiky, je prostředí charity úplně nový svět. Řídit nestátní neziskovou organizaci na území čtyř krajů vnímá jako velkou osobní a profesní výzvu.
„Do konkurzu jsem se přihlásil, protože mě láká práce, která je smysluplná a zároveň prospěšná druhým. Můj cíl je úplně prostý - udržet dílo charity tak, jak funguje, protože to v dnešní době není snadné. A pokud to půjde, její služby i rozšířit,“ říká 39letý Kohout.
Rodák z Tábora vyrostl v Soběslavi v rodině s učitelskými kořeny. Maminka učila, otec pracoval ve státní správě a později u soukromé firmy. Nový šéf charity má sestru, která pokračuje v učitelské tradici, a sám o kantorské kariéře po studiích také vážně uvažoval.
Absolvoval Filozoficko-teologickou vysokou školu v Heiligenkreuzu v Rakousku a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Praha. Má státní jazykovou zkoušku z němčiny.
„Původně jsem myslel, že budu směřovat do školství, kde se zaměřím na němčinu. Místo toho jsem začínal v soukromé poliklinice s klinickou laboratoří v Praze, kde jsme tehdy bydleli. Pracoval jsem tam pět let jako manažer a měl na starosti péči o lékaře a svoz krve,“ popisuje Jiří Kohout.
Chybělo mu vnitřní naplnění
Poté se s rodinou přestěhoval do jižních Čech a pracoval nejdřív v rakouské firmě v Českých Budějovicích a poté v německé firmě v Českém Krumlově. Tam se poprvé dotkl i sociální oblasti, protože firma intenzivně spolupracovala i s několika chráněnými dílnami.
„Jenže dlouhodobě jsem pociťoval v práci prázdnotu a říkal si, že bych rád dělal něco smysluplného. Něco, kdy člověk do práce nechodí jen proto, že tam jde vydělat peníze. Chybělo mi nějaké vnitřní naplnění,“ přiznává otec čtyř dětí ve věku od devíti let do čtyř měsíců.
Impulz k nové práci nakonec přišel od manželky. Našla inzerát na stránkách biskupství na post nového šéfa charity.
„Nepočítal jsem, že mě vyberou. Ale nakonec jsem stál před rozhodnutím opustit dobré a dobře placené místo a jít do něčeho neznámého s mnohem větší zodpovědností. Ale také do něčeho, co mě víc naplní a kde můžu s kolegy rozvíjet něco, co má smysl a pomáhá druhým,“ srovnává Kohout.
Po nástupu do českobudějovické diecézní charity se ocitl ve zcela novém prostředí. Jeho prvním úkolem je seznámit se s jejími 38 farními, oblastními a městskými charitami. Za jejich 461 pracovníky nacestuje stovky kilometrů nejen po celých jižních Čechách, ale i v částech krajů Vysočina, Plzeňského a Středočeského. Vyrazit musí i na návštěvy spřátelených zahraničních charit a dalších partnerů.
„Budu se snažit zlepšit vztahy se spolupracujícími úřady a s partnery, ať už jsou to soukromí dárci nebo firmy. A protože mám osobní kontakty z minulých zaměstnání na různé společnosti, rád bych přivedl nové partnery,“ plánuje Kohout, který ovládá excelentně němčinu a domluví se i anglicky.
Němčina je mu blízká tak, že si oblíbené detektivky čte výhradně v Goethově jazyce. „Mám rád severské krimi nebo kriminálky z prostředí Itálie,“ upřesňuje.
