V roce 1743 vyrazil kníže Josef Adam ze Schwarzenbergu se svou chotí na korunovaci Marie Terezie. Pražskými ulicemi projel v noblesním kočáře, který táhlo slavnostně vystrojené šestispřeží. Pro zapřažené grošáky se dodnes dochovaly postroje včetně velmi ozdobných sametových vyšívaných pokrývek.
Tento unikát je hlavním skvostem nové expozice v českokrumlovském zámeckém areálu. Konírna je pro návštěvníky otevřená na pátém nádvoří. Lidé tam najdou historické zápřahové postroje a historické dopravní prostředky dochované ve schwarzenberských sbírkách.
Mezi výjimečné exponáty patří i slavnostní sáně tažené koněm v přepychovém postroji. Lidé mohou v nové konírně obdivovat také dochované čabraky, ohlávky, udidla, barokní sedla a další součásti jezdecké výstroje.
Koně tam byli ustájeni od 17. do 19. století
Novou expozici připravily památkářky Kateřina Cichrová a Stanislava Slavková, které vzácné a citlivé textilní, kožené a kovové kousky průběžně studovaly, kompletovaly a postaraly se o jejich odbornou konzervaci a restaurování. Výsledkem je poutavá expozice, která představuje už desáté návštěvní místo na zámku.
„Příznivci koní tu napočítají 22 výklenků s tesanými kamennými žlaby a u prostředního okna najdou nádrž na vodu. Koně tu byli ustájeni od 17. do 19. století, ale byla to jenom pohotovostní konírna při nájezdech hostů na páté nádvoří. Velká konírna až pro sto koní byla na prvním nádvoří. Dnes je tam obrovské lapidárium,“ líčí českokrumlovský kastelán Pavel Slavko.
Novou expozici, která se v příští sezoně ještě rozroste, připravoval kastelán druhého největšího českého zámeckého areálu se svými spolupracovníky v přízemí takzvaného Renesančního domu sedm let. Poté, co interiér s vysokým klenutým stropem opustili stavbaři a restaurátoři, museli zámečtí odborníci ještě tři roky sledovat mikroklima konírny.
„Sbírka koňských postrojů je nesmírně choulostivý a citlivý materiál – kůže, plátno, zlaté a stříbrné dracouny. Nakonec se ukázalo, že konírna postupně získala velmi přívětivé stabilní mikroklima, což je velmi důležité,“ popisuje Slavko.
Kastelán by však nepřál návštěvníkům vidět vystavené části z unikátní kolekce schwarzenberských sbírek ještě v době, kdy se kupily v nesourodých hromadách v depozitáři v horním hradě.
„Přes tři generace, sedmdesát let, si fondu nikdo nevšímal, a proto se do těch nechutných předmětů nedalo sahat bez rukavic a roušky. Ale posléze jsme došli k úžasným objevům, jako byl kompletní kočárový zápřah knížecího šestispřeží. V Evropě se jich dochovalo jen několik, mají ho například v Lisabonu, Vídni či Stockholmu,“ vypočítává.
Problém se získáním dobového mobiliáře vyřešil Slavko tím, že sehnal tři kamiony historických vitrín z rekonstruovaného Národního muzea v Praze a další z modernizovaného českobudějovického Jihočeského muzea. Zdařilé makety anglických polokrevníků grošáků, což byl typický kůň poloviny 18. století do schwarzenberských zápřahů, zase přivezl německý výrobce.
Lidé si mohou novou konírnu prohlédnout do září, od října v ní začnou práce na rozšíření expozice v zadních částech sedlovny. Do ní chce kastelán instalovat unikátní barokní sedla ze zámeckých sbírek.
