Radouně do toho! Už to zase bude souboj cti a touhy vyhrát každý další zápas. V úvodu ligy byli hokejisté Velké Radouně v tabulce u dna. Teď postupují do play-off s nadějí na dobrý výsledek.
"My máme před sezonou v září tři čtyři tréninky," vysvětlil Miloslav Beran. Celých 33 let dělal hokejovému oddílu při TJ předsedu. Teď je předsedou TJ, ale v hokeji se stará o chod podobně jako dřív. Pokladník, hlavní pořadatel. Hokej v kraji zná jako málokdo.
"Jinde třeba mají na to, aby zaplatili hráčům tři čtyři hokejky na sezonu nebo večeři," poznamenal. "U nás to tak není." Každý z hráčů dává před sezonou tři a půl tisíce korun. "My jim pak dáme dresy a stulpny. Ostatní si platí sami." Sem tam jede Velká Radouň, neexistující obec, která je ve skutečnosti historicky od počátku složena ze čtyř jiných Radouní, autobusem.
"Hrajeme nejdříve doma a můžeme doufat, že na autobus do Písku něco od diváků na vstupném vybereme," plánuje jako pokladníkMiloslav Beran.
Zlobí se na fanoušky, kteří škudlí za každou cenu a chodí na zápasy až od třetí třetiny, kdy už se nevybírá.
"Máme vstupné 20 korun a to není částka, kterou by lidi nemohli dát," poznamenal. Tak jedno pivo, desítka. Velká Radouň jezdí na zápasy sem tam autobusem. Do větších dálek, do Vimperka, do Písku.
Když je to blíž, jezdí se auty. Hráči se mezi sebou dohodnou a jen dostanou informaci, odkdy se hraje a kdy mají být na stadionu. Pak se třeba v Táboře sjedou.
Někdy se dávaly i peníze na autobus. Tým se složil. Na play-off by se vybírat nemělo. "Nějak to musíme udělat," přemýšlel Miloslav Beran. "Někdo něco sem tam věnuje, když vidí, že jsme postoupili." Prostředky v oddílu putují na ledy, rozhodčí a zmíněné cesty.
Také hokejisté Hluboké nad Vltavou hrají krajskou ligu bez velkých výhod. Mají zajištěný trénink, cestování. I toho si ale dnes dobří hráči cení. "My jsme dvakrát po sobě do play-off nepostoupili a letos se nám to ve vyrovnané lize povedlo," poznamenal obránce týmu a jeden z jeho dvou hlavních činovníků Petr Bělohlav. Vede občanské sdružení hokejistů.
"My si také považujeme, že u nás druhou sezonu trénuje náš tým Milan Nedoma," podotkl bratr hokejového internacionála Radka Bělohlava. Nedoma je také bývalý reprezentant a hodně zkušený hokejista z nejvyšší soutěže.
I proto hrají hráči hokej na krajské úrovni. Mají kouče, kterého si váží. Umí jim správně poradit. Určitě nečekají na odměny. "Za sezonu sehrajeme přes dvacet zápasů. Hráči jdou dvakrát třikrát v týdnu na led," připomněl.
Hlubocký hokej, to jsou Rytíři, jak mají v názvu. Peníze ale nepotřebuje jen první tým. Oddíl má tři celky dospělých. První mužstvo, rezervu a staré pány. A k tomu kolem šedesáti dětí. Celkem zajišťuje na 120 aktivních členů.
Miloslav Beran i Petr Bělohlav se shodli. Krajská liga má přes trvající amatérský status vyšší úroveň než před pár lety. Oba nezávisle na sobě mluvili o tom, že z vyšších soutěží přicházejí častěji než dřív zkušení hokejisté i mladí.
Jedni už nechtějí hrát první nebo druhou ligu. Další dostudovali, našli si zaměstnání a hrají hokej hlavně pro radost. I když si třeba musejí koupit brusle za několik tisíc. Nebo si pořídí novou hokejku a po deseti minutách hry jim praskne: 1 500. Hokej je jejich zábavou, vášní. A play-off před nimi, to je pro ně stejný vrchol sezony jako pro hokejisty v extralize.
