Kriminalista Marek Belko je vedoucím českobudějovického útvaru odhalování korupce a finanční kriminality. Jeho tým v čele s hlavní vyšetřovatelkou Janou Fošenbauerovou má za sebou dosud největší případ počtem pachatelů v Česku - nebývalou kauzu ovlivňování veřejných armádních zakázek, za což nyní padají u soudu první tresty.
Jak jste na ovlivňování zakázek přišli?
Vlastní operativně-pátrací činností, ze zjištění ministerstva obrany i z veřejných zdrojů.
Bylo celé vyšetřování výjimečné a náročné právě kvůli počtu pachatelů?
Byla to náročná práce právě tím rozsahem. V průběhu vyšetřování jsme zjišťovali, že trestnou činnost páchá velký počet osob. Oblast veřejných zakázek je přitom typická tím, že tam velké množství lidí vzájemně kooperuje. Jde o různé spřátelené firmy a spřízněné osoby. V tomto případě šlo o trestnou činnost, která byla páchána několik let. Vyšetřování bylo náročné proto, že musíte odpovědět na základní kriminalistické otázky u každého jednotlivého člověka, a nakonec to pojmout do jednoho dokumentu. Je to prostě něco úplně jiného než vyšetřovat vraždu, kde máte jednoho pachatele, jednoho poškozeného a celé se to odehrálo během několika hodin či jednoho dne.
O případuPolicisté začali případ vyšetřovat v dubnu 2006. V březnu 2007 udělali první domovní prohlídky a od podzimu 2007 až do ledna 2009 postupně začali stíhat celkem 54 osob. Vyšetřování skončilo v únoru 2011 návrhem na podání obžaloby s tím, že policisté navrhli stíhání dvou osob zastavit a podat obžalobu na 52 lidí. To se také stalo. Celý rok 2010 pak trvalo, než si obvinění a jejich obhájci prostudovali spis. Část obžalovaných už odešla od soudu s tresty. Někteří dostali peněžité tresty od 150 do 600 tisíc korun, několik lidí pak dvouleté či tříleté podmínky a padly i dva tresty vězení - jeden muž si odsedí tři a jeden pět let. |
Zvolili jste tedy netradiční metody vyšetřování?
Věděli jsme, že trestnou činnost skupina páchala jak v letech předchozích, tak i v době, kdy jsme případ začali vyšetřovat. Pro složitost věci jsme nebyli schopni zahájit trestní stíhání hned. Proto jsme přistoupili k domovním prohlídkám dlouho předtím, než jsme vůbec první osoby obvinili, abychom trestnou činnost dokázali zastavit a onu chobotnici ochromili. To je postup, který do té doby nebyl typický.
Zároveň to ale mohl být risk, kdy jste pachatele mohli upozornit, že se o ně zajímá policie. Takže jste předpokládali, že při domovních prohlídkách najdete i materiály a důkazy k trestné činnosti?
Určitě. Dali jsme přednost zajištění důkazů před zajištěním pachatelů. Tady jiná cesta nebyla, bylo potřeba důkazy posbírat, roztřídit a u každého pachatele sestavit jasný obraz jeho trestné činnosti.
Říkal jste, že celá chobotnice fungovala tak, že byla navzájem propojená. Předpokládám, že nejvíce propojené byly firmy...
Když se manipuluje výběrové řízení, je zpravidla scénář vždy stejný. Existuje jedna vítězná firma a pak další, které dělají křoví. I za normálních podmínek probíhá mezi firmami kooperace a vazby mezi nimi existují. Pak někdy ale dojde k dohodě, že se zmanipuluje výběrové řízení, a to je nejtěžší odlišit od té standardní činnosti, zvlášť pokud se pachatelé domlouvají jen v náznacích. Na to potřebujete dostatek času, potřebujete vědět, jaké zakázky se připravují, abyste třeba ze shody v datech usuzoval, o čem se vůbec ony osoby baví.
I tady jste se setkali, že vše bylo domlouváno jen v náznacích?
Samozřejmě, nikdo není tak naivní, aby hovořil do telefonu zcela otevřeně. Vždy, když pachatelé mluví o takové věci, předpokládají, že by mohli být odposloucháváni, a řeč je tomu přizpůsobena. Na druhou stranu jejich pracovní vytížení jim neumožňuje, aby se telefonické komunikaci vyhnuli.
Jaké byly hlavní důkazy, které vás přesvědčily, že se jedná o manipulaci zakázek, a ne běžnou kooperaci firem?
Prokazovaly se nestandardní vazby mezi částí podnikatelů a lidmi zaměstnanými ve veřejném sektoru, tedy s řediteli a vedoucími pracovníky vojenských ubytovacích a stavebních správ a ministerstva obrany.
Co je nestandardní vazba mezi podnikateli s lidmi z ministerstva obrany?
Je to četnost vzájemných schůzek, telefonátů a samozřejmě jejich obsah.
Když začal soud, tak se do soudní síně ani 52 obviněných a jejich advokátů nemohlo vejít. Řešili jste podobný problém při vyšetřování?
Ano. I my máme výslechové místnosti, kam je problém usadit hodně lidí. I když jsme třeba vyslýchali jednoho člověka, museli jsme počítat, že advokáti všech ostatních obviněných v onom skutku mohou využít svého práva a k výslechu se dostavit.
Jak náročný je pak pro vyšetřovatele výslech, když proti vám nesedí jeden podezřelý a jeden obhájce, ale třeba deset lidí?
Vůbec v rámci této kauzy byl tlak ze strany obhajoby extrémní. Já jsem se s ničím takovým do té doby ani u jiných kauz nesetkal. Projevoval se třeba tak, že obhajoba cíleně využívala našich kapacitních problémů, takže například několik obhájců současně žádalo o pořízení úplné kopie spisu, na což mají samozřejmě právo. Takže jsme museli hledat řešení a začali jsme spis převádět do elektronické podoby, abychom ho mohli snadněji předávat.
Jak obsáhlý spis byl?
Vlastní spis tvořilo zhruba 15 tisíc stran.
Takže skutečně někdo stál a kopíroval tisíce stran?
Samozřejmě. Kromě toho obhajoba podávala stížnosti k jednotlivým úkonům. Takže jejich velká část už byla v průběhu vyšetřování přezkoumána Ústavním soudem.
Byl přímý tlak i na samotné vyšetřovatele?
My jsme to řešili tak, že hlavní vyšetřovatelka Jana Fošenbauerová nebyla nikdy zároveň navenek hlavním zpracovatelem spisu. Takže s obhajobou ohledně stížností vždy komunikoval někdo jiný, aby tlak nebyl tak velký. Na případu se vystřídalo deset vyšetřovatelů. Základní tým tvořilo pět lidí.
Co bylo na celém případu nejnáročnější?
Domovní prohlídky. Dělali jsme je souběžně na více než 25 místech, což si vyžádalo nasazení celého našeho útvaru, tedy přes dvě stě lidí. Toto je přitom úkon, který nemůžete zopakovat, na rozdíl třeba od výslechu. Nebo tedy můžete, ale důkazy už tam nebudou.
Překvapilo vás na případu něco naprosto neočekávaného?
Překvapilo mě, že část hlavních pachatelů si vytvářela kompromitující materiály na spolupachatele v tomto případu a uskladnili si to u sebe ve firmě, kdy my jsme to pak při domovní prohlídce nalezli. Ta chobotnice se členila na dvě základní větve - jedna byla podnikatelská a druhá úřednická. A právě špičky v podnikatelské sféře si opatřovaly kompromitující materiály na úředníky například tím, že si nahrávaly schůzky, kde s nimi dojednávaly podrobnosti.
