"Člověk se nesmí bát navštívit novou zemi. Musí následovat svoji fantazii a sny," říká Abel Hernández, který od ledna spolupracuje s loutkářskou společností Karromato. Jeho přítelkyně pomáhá v Rolničce a učí na gymnáziu španělštinu.
"Rozeslal jsem okolo třiceti e-mailů do různých divadelních společností po celém Česku. Štěstí se na mě usmálo u soběslavské loutkové společnosti Karromato," popisuje 27letý Hernández. Do Soběslavi přijel 8. ledna díky evropskému grantu Leonardo da Vinci. Na jihu Čech navrhuje loutky a scény.
"V Čechách je úžasné, že se tady veškeré tradice od umění po vzdělání neztratily. Ve Španělsku se lidé hrnou za moderním a tradice nemají," hodnotí Hernández.
Ráj v Soběslavi za dva měsíce objevila i jeho přítelkyně Irene Toca. Ve Španělsku nemohla z finančních důvodů dále studovat a věnovat se sociálním pracím.
"Chci žít naplno, proto jsem se rozhodla vyjet za Abelem do České republiky. Zjistila jsem, že tu mám možnost pracovat jako dobrovolnice v Rolničce, kde pomáhají handicapovaným," vysvětluje s nadšením 23letá pozitivní tmavovláska z města Valladolid.
S chutí líčí, jak prvně sbírala zkušenosti jako sociální pracovnice v Granadě. "Pomáhala jsem lidem se sociálními problémy, kde jsem se setkala s násilím, nebo jsem pracovala s přistěhovalci. Chtěla bych pokračovat v dalším studiu, ale je to moc drahé. Chystám se žádat o grant a doufám, že dostuduji kdekoliv na světě, třeba ve Skotsku," vypráví s úsměvem, když si pochutnává na světlém plzeňském pivu.
Hnědooký bohém Hernández zatím vysvětluje myšlenku knihy, kterou napsal a ilustroval.
"Má otevřít člověku mysl. Ponoříte se s ní do hloubky snů. Zobrazuje svět fantazie a nechává čtenáři otevřený prostor, aby si odpověděl na filozofické otázky. Ve španělštině se dílo jmenuje No Soy Don, Soy Yo. Volný překlad by mohl být Nejsem pán či paní, já jsem já," přibližuje, když otevírá hlavu jedné vtipné animační loutce, kterou si vyrobil na mezinárodním workshopu v Praze.
Ve Španělsku je deprese, lidé nemají práci ani peníze
Když se temperamentní pár rozpovídal o kruté ekonomické krizi ve Španělsku, vmžiku zvážněl.
"Lidé žijí v depresích. Nemají práci ani peníze. Já jsem pracovala jako číšnice, ale zavolali, jen když mě potřebovali. Jako sociální pracovnici mě vláda nezaměstná, protože by mě neměli z čeho platit. Nejhorší je, že Španělsko by je potřebovalo," zdůrazňuje Toca.
Pohodový Hernández na to reaguje. "V Madridu leží spousta lidí na ulicích. Jsou hladoví a nemají kam jít. Tady v Čechách je sice obtížné najít práci, ale my jsme tu spokojení, protože se tady můžeme rozvíjet. Ve Španělsku je spousta vzdělaných lidí, ale nemají šanci se uchytit," podotýká loutkář s dlouhým dredem.
Partneři přiznali, že čeština je pro oba překážkou. Španělština je na druhou stranu pro mladou ženu výhodou, protože dochází na soběslavské gymnázium, kde jazyk vyučuje. Zároveň je to pro ni zážitek, protože nikdy předtím neučila. Dobrodruzi se však ničeho nezaleknou.
