Jan Míša Černý jako kluk dojížděl z Rychtářova do krumlovské školy a každou volnou chvíli pozoroval medvědy. Všiml si ho tehdejší medvědář Stanislav Samek a dovolil mu pomáhat.
"Nosil jsem kbelíky, dával do nich mléko a chleba. On mě za odměnu bral dolů k chlupáčům. Po vyučení horníkem jsem se vrátil do zdejšího grafitového dolu a pořád byl u medvědů. Tahle láska neslábla, naopak," říká Černý, který si z lásky k medvědům přidal ke křestnímu jménu právě ještě přídomek Míša. V občance ho ale nemá.
Podle něj jsou šelmy velmi přítulné a dřív se s nimi mazlil, aniž by je dělila mříž. Teď už to ale nejde. "Vokovi je totiž 26 let, a i když je přítulný, je to pořád velká šelma, a tak si ho pohladím jen přes mříž. Nesmím mít strach, když jdu mezi ně třeba do výběhu uklízet, ale musím vycítit, kdy medvědovi lezu do území. Zvláště ty ženské to dokážou dát najevo dost nevybíravě. Už jsem třeba od Marie Terezie schytal pěkných pár šťouchanců," přiznává.
Za celou dobu ovšem neměl žádný vážnější úraz. To předchozí medvědář Samek na tom byl podle něj hůř. Jeden z medvědů mu ukousl lýtko a pochroumal prsty na ruce.
Péči o českokrumlovské medvědy měl nejdřív jako brigádu a pak jako vedlejší pracovní poměr. "Od roku 1992 jsem vlastně živnostníkem, který je ošetřovatelem cizokrajné zvěře, v mém případě medvědů," říká Černý.
Medvědi vylížou kelímek s jogurtem, jako by byl v myčce
Podle něj mají medvědi velký apetit a spořádají spousty jídla. Denně vypijí dvacet litrů mléka s medem. Toho spotřebují ročně 370 kilogramů. "Je to moje vlastní finta, aby dopili až do dna," přiznává Černý. Každé ráno svým svěřencům připravuje bohatou snídani: mléko, med, výživový přípravek Roboran a rybí tuk. Pak ještě chleba, koláče a tak dvě, tři vánočky každému zvířeti. Navíc jablka, papriky, hrozny, okurky, salát, malý kbelík vepřových škvarků a psích granulí. Bez pomoci sponzorů by se tak neobešel.
"Když v poledne vidím, že to sežrali, dostanou rozpůlené melouny. A odpoledne si u mříží sednu na obrácený kbelík, otevírám jeden jogurt za druhým a oni každý kelímek, který držím, vylížou, jako kdyby byl z myčky," dodává medvědář s tím, že na jednoho chlupáče připadne denně 24 jogurtů.
"Jsou to vybíravé potvůrky, dobře poznají ovocné jogurty dochucené práškovou směsí, ty jim nejedou. Stejně tak nechtějí chemicky ošetřenou mrkev nebo salát, takže takové věci nekupujeme pak ani domů," říká Černý.
Za 35 let, co se o medvědy stará, měl už třináct svěřenců: Jakuba, Zuzanu, Sama, Daxi, Huberta, Vojtu, Kubu, Matěje, Elišku a Honzíka. Dnes se stará o Voka, Kateřinu a Marii Terezii.
Věří, že v tradici péče o medvědy bude pokračovat kromě jeho syna Radka i některé z devíti vnoučat, která už pomalu seznamuje s tím, co taková práce obnáší. Zatím prý k medvědům nevodí jen nejmenší dvojčata, kterým je teprve šest týdnů.
