Před sto lety přijel Masaryk do Budějovic, na nádraží mu vynadal železničář

České Budějovice byly přesně před sto lety prvním velkým českým městem, které navštívil prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Při návratu z exilu ze zastavil 20. prosince 1918 také v Horním Dvořišti a o den později v Táboře.

Před 100 lety

Sledovat další díly na iDNES.tv

Jednoho mrazivého prosincového rána roku 1918 se na peronu českobudějovického nádraží procházel vysoký starší muž v klobouku. Chtěl se osvěžit na čerstvém vzduchu po noci strávené v salonním voze.

Z ničeho nic k němu přistoupil jeden ze železničářů a začal ho kárat: „Vašnosti, nešpacírujou se mi tu pořád po tom tepichu, já to nebudu dvakrát uklízet, to je tepich pro pana prezidenta!“

Ten dobrý muž v tu chvíli ještě netušil, že mluví se samotným Tomášem Garriguem Masarykem. Několik dní potom kvůli tomuto trapasu nespal. Masaryk se prý kárání srdečně zasmál a bdělému strážci poděkoval za hlídání.

České Budějovice byly prvním velkým městem, které československý prezident navštívil po svém návratu z exilu na konci roku 1918, a měl zde krátké veřejné vystoupení.

I když Československo bylo už mezinárodně uznáno a Masaryk byl zvolen za prezidenta 14. listopadu, trvalo ještě několik týdnů, než se z USA vrátil do vlasti. S dcerou Olgou se plavil lodí Carmania do Británie. Potom pokračoval vlakem přes Francii a Rakousko.

Pár dní před prezidentem dorazili na jih Čech v polovině prosince vojáci československé armády z Itálie. Transport raněných a nemocných projel Českými Budějovicemi v pondělí 16. prosince 1918. O den později zde obyvatelé vítali první část pluku číslo 39.

Všichni však s netrpělivostí hlavně sháněli zprávy o příjezdu „tatíčka národa“. Ještě než byl známý přesný čas, začaly se do Českých Budějovic sjíždět významné osobnosti, jako básník Josef Svatopluk Machar nebo Masarykův syn Jan.

Speciální vlak přijel do Dvořiště po obědě

Bylo sychravé poledne, když v pátek 20. prosince 1918 stály na železniční stanici v Horním Dvořišti davy lidí. Na tomto místě opouštěl Masaryk přesně před čtyřmi lety svou zemi jako politický vystěhovalec. Hodiny odbíjely třináctou, když po kolejích přijížděl speciální vlak složený z téměř dvaceti vozů a ověnčené lokomotivy. Podle svědectví byl návrat neobyčejně působivý.

„Vlak vjíždí do stanice, v okně se objevuje šedivá hlava presidentova, vedle něho suita vojenská a ze všech vagonů hledí čeští vojáci. Hudba hraje Kde domov můj? Pohlédněte do vlaku, oči všech jsou zaroseny,“ popisoval reportér v Národních listech

„Se zjevným vzrušením, jež bylo pozorovati na všech shromážděných, zastavuje vlak, s jehož jednoho vagonu, osazeného československým národním vojskem, vlaje husitský rudý prapor s černým kalichem. A po chvilce vycházejí již jednotliví účastníci ze svých vozů a jako jeden z prvních vystupuje svižným krokem president Masaryk, naprosto nezměněný, svěží, bystrý, ani dlouhou cestou neznavený, v kožichu, se svým typickým měkkým kloboukem na hlavě,“ pokračovala reportáž.

Desetitisíce lidí v ulicích

Po oficiálním uvítání následovalo setkání Masaryka s dcerou Olgou s jeho synem Janem, který jim nabídl chléb se solí. Po Masarykově poděkování, pozdravu a přehlédnutí čestné roty 39. pluku italských legionářů pokračovala souprava do Budějovic.

Podle dobového tisku se při jízdě naskytl dojemný obraz. „Davy venkovského lidu shromažďují se podle trati, děti i dospělí s radostným jásotem vítají presidenta. Cizí zástupci byli těmito vroucími projevy velmi překvapeni a dojati,“ psali v Národních listech.

Až k Velešínu navíc stály u trati hlídky sokolské stráže a italských legionářů se zbraněmi.

Přivítání Masaryka na českobudějovickém nádraží.

Na českobudějovické nádraží dorazil vlak kolem čtvrté odpolední. I přes silnou sněhovou vánici bylo město plné lidí. Zaznělo hřmění děl a hlahol zvonů. Na nádraží Masaryka jako první přivítal předseda Národního výboru František Zdráhal a budoucí první český starosta města Otakar Svoboda.

„Pan president hluboce procítěnou řečí Zdráhalovou dojat, nebyl v té chvíli schopen odpovědi, než po chvíli se vzchopiv, stiskem ruky a několika slovy poděkoval,“ vylíčil později čtenářům v knize Státní převrat v Č. Budějovicích F. M. Čapek.

Skoro už za tmy pokračoval Masaryk se svou družinou až na hlavní náměstí.

„Nadšení lidu neznalo mezí, když uzřeli jej na voze šesti koni taženém a kvítím vyzdobeném, v prostém oděvu občanském, mile se usmívajícího a na pozdravy odpovídajícího. Žádnému panovníkovi nedostalo se skvělejšího a srdečnějšího přijetí, než tomuto do nedávna prostému občanu, ale opravdovému demokratu. Viděli jsme mnoho a mnoho lidí, kteří plakali radostí,“ popisoval týdeník Pondělí.

Masaryka vítal Zátka, vůdce budějovických Čechů

Město, které bylo donedávna v německé správě, tehdy nemělo starostu. Proto Masaryka přivítal před radnicí August Zátka jako předseda městské správní komise a vůdce budějovických Čechů. Ruku si s Masarykem podal i biskup Josef Antonín Hůlka. Potom, co desetitisíce lidí zazpívali Kde domov můj?, odebral se Masaryk zpět na nádraží, kde přenocoval v salonním voze.

„Tato Masarykova budějovická návštěva měla ve 30. letech ještě zajímavou dohru. Řešilo se, kam umístit pamětní desku na radnici. Tam, co je dnes, to je nečestnější místo budovy. Ve hře byl i krajní pilíř na rohu ulice, což není tak okaté a čestné, ale zase je to autentické místo, kde byl Zátkou opravdu uvítaný,“ říká Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archivu v Českých Budějovicích.

Prezident Masaryk na táborském nádraží v sobotu 21. prosince 1918, jak ho zachytil fotograf Josef Jindřich Šechtl.

Potom, co se Masaryk v sobotu 21. prosince ráno osvěžil na čerstvém vzduchu a dostal zmíněné kárání od železničáře, vyrazila souprava směrem ku Praze. Nejprve se vlak zastavil ve stanici Veselí-Mezimostí, kde Masaryk vystoupil z vagonu a uvítal se se shromážděnými davy.

Potom si přál ještě zastavit v Táboře, k jehož husitskému odkazu se hlásil.

„Obecenstvo jásá a provolává slávu presidentovi. Po proslovu starosty zpívá sbor husitskou Ktož jsú boží bojovníci. Poté za zvuků slovenské hymny Nad Tatrou sa blýská kráčí president špalírem dam v národních krojích na peron a společně se zástupci dohodových mocností, kteří ho doprovázejí, zapisuje se do pamětní knihy. V 11.15 vlak vyráží směrem ku Praze. Za zvuků Marseillasy a střelby z hmoždířů. Při tomto slavnostním aktu udržovali místní sokolové vzorný pořádek,“ psaly Národní listy.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Pro většinu Jihočechů byly tyto chvíle jedním z největších zážitků, na který celý život vzpomínali a vyprávěli o něm svým potomkům.

„Byly to chvíle nezapomenutelné, neboť celé uvítání bylo tehdy projevem jedné vůle, jedné mysli a jednoho ducha, snoubících se v jeden ozvuk,“ shrnul Čapek.

„Tatíček“ Masaryk se do Českých Budějovic vrátil ještě jednou. V červnu 1924 byl pozvaný na sokolský slet, který se odehrál na nově zřízeném stadionu na Sokolském ostrově. Návštěva byla spojená i s oslavami desátého výročí 1. pěšího pluku M. J. Husi.