Plechová hala v Černé v Pošumaví je o víkendu rozpálená tropickým vedrem, ani to však neochrání tandem na netradiční dřevěné stavbě uvnitř před dotěrnými ovády. Muži si však nepohodlí nepřipouštějí a hbitě se pohybují několik metrů nad zemí na palubě budoucí kabiny velkého voru. Jeho stavitel Jozef Boháč se svým pomocníkem Bořivojem Dvořáčkem dodělávají poslední práce.
„Vor je hotový. Dokončujeme interiér v kabině, to znamená kapitánský stůl a kuchyňku. Příští týden namontujeme ocelové nerezové sítě a ještě musíme vymyslet, kam připevníme motor,“ popisuje čtyřiašedesátiletý Jozef Boháč.
Námořní nadšenec, který vlastnil dva největší české katamarány, z nichž jeden postavil s partou ve Frymburku a druhý upravili s českým režisérem a cestovatelem Stevem Lichtagem pro potřeby potápěčů, si chce přeplutím Atlantiku na vlastním plavidle splnit velký sen.
Jeden spí a dva bdí
Se stavbou voru začal loni na jaře. Nejdůležitější částí jsou stoleté smrky, které vyrostly na šumavských loukách. Šestnáct kmenů tvoří konstrukci, kterou lze rozebrat a naložit na jeden kamion. Do sebe jsou kmeny prošroubované ocelovými tyčemi a navíc jsou celé po obvodu spojené ocelovými lany.
„Kmeny tvoří plovák, jsou dole a tvoří vztlak voru. A jsou v nich pouzdra s ploutvemi, aby plavidlo nesnášel vítr do boku. Abychom pluli s větrem tam, kam potřebujeme,“ objasňuje se zápalem muž sportovní postavy, který dříve pracoval v dřevostavbách.
Nad plovákem je plošina, na níž se bude na moři odehrávat veškerý život. Je tam kabina a plochy pro ovládání plachet. V kabině je šest sklápěcích lůžek, uprostřed stůl, napravo bude kapitánský stůl, navigace a nalevo kuchyně.
„Nepočítám však, že v posádce bude šest lidí. Ideální stav by byl čtyři, ale na voru mohou plout i jen tři lidi. V podstatě i dva, ale to už je trošku nebezpečné, protože platí zásada, že jeden spí, dva bdí. Když jeden spí a jeden bdí a náhodou spadne do vody, je to špatné, protože mu nikdo nepomůže,“ vysvětluje Boháč.
A právě posádka je aktuálně to, co potřebuje před plavbou na Atlantský oceán vyřešit. Všichni zájemci odpadli podle Boháče proto, že chtěli, aby vor sám dodělal i zaplatil a taky se postaral o kompletní přípravu expedice. To vše navíc s podmínkou, že vyplují ještě letos.
„V této chvíli nemám nikoho do posádky a hlavně nemám partnera, který by akci se mnou doplatil. Už jsem do toho dal přes 200 tisíc a celá výprava bude stát minimálně dvojnásobek. Chci vyplout příští rok, a pokud nenajdu posádku a partnery v Čechách, budu se muset obrátit do zahraničí,“ říká.
Dvouměsíční test na Lipně
Na zhruba půlroční plavbu přes Atlantský oceán z Portugalska do Yucatánu, kterou zatím nikdo na voru neabsolvoval, bude testovat plavidlo zhruba dva měsíce na Lipně. A právě kvůli tomu přemítá, kam usadí lodní motor, který si dala spolu s osvětlením do podmínek plavební správa, aby bytelný vor neohrožoval provoz na největší české rekreační přehradě.
„Zhruba od 5. srpna už by měl být vor v plném provozu na Lipně. Než ho tam spustíme, zvážíme ho a po vytažení znovu. Abychom věděli, jak se za ty dva měsíce chová, kolik nasál vody,“ plánuje námořní nadšenec.
Nedávno se po sedmi měsících vrátil z Kuby a Mexika, kde propátral celé asi 150 kilometrů dlouhé pobřeží Yucatánu a hledal vhodné místo pro přistání. Našel ho na špici, která se jmenuje Isla Mujer, a domluvil si tam kontakt s kapitanátem, aby mohl vor po tisíce mil dlouhé plavbě z kontinentu na kontinent bezpečně zakotvit.
„Nechci udělat jenom nějakou plavbu oceánem a proudy, cestou bych rád přistál třeba na Kanárských ostrovech, Kapverdách, Jamajce a Kubě. Prostě chci plout pomalu, protože kolem takového plavidla se drží spousta ryb a je to vlastně takový plovoucí ostrov. Mohli bychom i natočit spoustu pěkných věcí,“ uvažuje.
Zjistil, že moře, kde je absolutní klid, mu dává naplnění. „Moře je nádherné a můj cíl je dokázat, že se dá stejně jako za starých časů doplout primitivním plavidlem z Evropy až do Ameriky,“ těší se Boháč.
