Odbíjela půlnoc, když Vlastimil Brodský se silnou dávkou alkoholu v krvi prohlásil: „Věř, ale komu věříš, měř!“ Vzápětí se zablýskalo a z obrazu vystoupila krásná Perchta oděná v bílém.
Přesně tak začíná snímek Bílá paní z roku 1965, který vznikal ve městě a na zámku v Blatné. Na film, jenž byl kvůli své satirické kritice uzamčen v trezoru, si dnes vzpomínají především starší obyvatelé města. Na místním zámku ho ale návštěvníkům rádi připomínají.
Když průvodkyně Veronika Janečková přichází na místo, kde měl obraz bílé paní viset, není si úplně jistá. „Nedá se říct, kde přesně byl, protože filmaři to mohli sestříhat,“ vysvětluje. „To, že se zde film natáčel, při prohlídkách samozřejmě zmiňujeme. Lidé se na to někdy ptají a občas si to uvědomí až při prohlídce,“ líčí průvodkyně.
Z míst, kde se snímek natáčel, dnes návštěvníci mohou vidět jen část prostor. Hned při vstupu do zámku přechází po mostě nad vodní plochou, po které bílá paní kráčela. Při prohlídce pak projdou například místy, kde Vlastimil Brodský vcházel do zámku nebo kudy chodil do svého bytu.
Filmová místa Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy. |
„Blatenský zámek poskytuje klasickou prohlídku zámeckých prostor. Návštěvníci mohou vidět etiopský a barokní salonek, ale i obrazárnu nebo zelenou světnici,“ zve další průvodkyně Eva Rážová.
Ve filmu se zámkem sice procházela bílá paní, avšak ve skutečnosti se po něm údajně procházel jiný přízrak. „Zámek Blatná má pověst o šedé paní, která vznikla ve středověku, kdy se stavěla vstupní věž. Tenkrát se práce nedařila. Věž stále padala, a tak někdo poradil, aby do ní zazdili mladou dívku. Tehdy zde působila mladá služebnice, která jedné noci zmizela. Od té doby věž stála. Po nějakém čase se po chodbách zámku začalo objevovat strašidlo mladé dívky. Byla oblečená v šedém, a tak jí začali říkat šedá paní,“ líčí Eva Rážová.
„Zjevovala se vždy, když měl někdo z rodiny zemřít. Je to pověst, ale když se věž opravovala, tak tam údajně byla nalezena zazděná kostra. To se stalo v 19. století,“ dodává s úsměvem.
Josef Jančar pamatuje natáčení filmu a ukazuje fotografii s Jiřinou Bohdalovou.
S falešnou bílou paní se setkal i jednadevadesátiletý Josef Jančar. „Šel jsem zrovna ze sádek a ona odcházela ze zámku, když se natáčelo. Nejednou na mě volala, ať se s ní jdu vyfotit. Řekl jsem, že nejsem fotogenický, ale ona mě chytla a vyfotili jsme se. Potkali jsme se ještě jednou, bylo to přesně 50 let od natáčení,“ vzpomíná rodák z Blatné.
Řeč je samozřejmě o Jiřině Bohdalové, která ve filmu ztvárnila servírku Andulu a falešnou bílou paní. Tajemník tehdejšího národního výboru se za její pomoci chtěl pomstít předsedovi. Ve filmu se ale kromě falešné po chodbách pohybuje i skutečná bílá paní, která vystupuje z obrazu a po nocích pomáhá s opravou města.
Film byl v šuplíku
Perchtino počínání tak obrátí život ve městě vzhůru nohama. Jednou z hlavních postav je kastelán v podání Vlastimila Brodského, který není schopný lhát a jeho pravdomluvnost mu přivodí spoustu problémů. Vše se zamotá, když i komise, která přijede situaci uklidnit, spatří skutečnou bílou paní vystoupit z obrazu.
Film se promítal do roku 1970. Poté na dvacet let zmizel v trezoru, protože se nehodil tehdejším politickým představitelům. Vrátil se až v roce 1989. „Samozřejmě jsem si to nemohl nechat ujít. Ten film mám rád a líbí se mi, že v něm vidím místní,“ svěřil se Josef Jančar.
Natáčení bylo podle něj pro město velkou událostí. Samotného filmování se obyvatelé města zúčastnili, a dokonce mu mohli přihlížet. „Já sám jsem v něm nehrál, ale vozil jsem je autobusem,“ upřesňuje Jančar, kterému tehdy bylo 44 let. Filmaři v Blatné strávili zhruba dva měsíce v létě.
Pád Václava Neckáře do vody
Kromě Bílé paní na zámku vznikala i pohádka Šíleně smutná princezna. Točilo se zde ale jen pár scén. Velká část z nich byla navíc sestříhaná, a tak se prolínají s různými lokalitami po celé republice. Z Blatné pochází scény popravy na nádvoří nebo část pádu Václava Neckáře do vody.
Zámek v Blatné si během bohaté historie předalo hned několik majitelů. První písemné zmínky o něm pocházejí ze 13. století. Postupem času zde sídlili Johanité, páni z Rožmitálu, Šternberkové nebo rod uherských hrabat Serényiů. V roce 1798 ho koupil Karel Hildprandt z Ottenhausenu. Jeho rodu patřil zámek až do let 1948-1952, kdy došlo ke konfiskaci.
„Do roku 1982 se tady provádělo a šlo o státní zámek. Poté začala rekonstrukce až do roku 1992, kdy byl vrácen původním majitelům. Opravy ale probíhají i dnes a zámek je přístupný zhruba dva roky,“ vysvětluje průvodkyně Veronika Janečková.
„Interiéry se hodně změnily, takže dnes zámek už nevypadá jako dřív. Nikdy už se to nevrátí do původní podoby, protože to byl zámek svozový a byla tady spousta nábytku a dalších věcí. Majitelům byla vrácena jen část,“ upřesňuje. V loňském roce ho navštívilo 22 tisíc návštěvníků.
Prohlédněte si krásný zámek v Blatné i z ptačí perspektivy:
