„K nám do stanice se kulíšek dostal 25. listopadu. Byl zesláblý a po nějaké době se objevily příznaky otravy. Zjistili jsme, že byl otrávený nějakou látkou, která se objevuje v přípravcích na hubení myší a blokuje výrobu vitaminu K v játrech. A myš zřejmě někde ulovil. Proto jsme mu v potravě dodávali vitamin K po dobu deseti dnů, než se zotavil,“ popsal vedoucí stanice Petr Juha.
Několik dalších dní potom pták nabíral sílu ve voliérách, kde se také připravoval na návrat do volné přírody.
„Jeho potravou v přírodě jsou hlavně myši, u nás ale projevil svůj apetit a chutnalo mu i kuře, které bylo stejně velké jako on,“ přiblížila ošetřovatelka Kristýna Falková. A protože jsou klece ve stanici vytápěné, kulíšek musel na několik dní i do samostatné voliéry, ve které se netopilo a byl v ní průvan, aby si zvykl na zimní teplotu.
Do přírody se kulíšek dostal na stejném místě, kde ho na konci listopadu objevil zemědělec Maxmilián Brož. Sovičku tenkrát našel i díky ostražitosti svého psa.
„Dělal jsem něco za domem a všiml jsem si, že pes pořád obíhá okolo jedné hromady suchých větví. Když už to trvalo moc dlouho, šel jsem se podívat, co tam má. Viděl jsem, že se tam pod větvemi něco hýbe a potom jsem zjistil, že je to sovička,“ popsal Brož.
Následoval postup, který by měl dodržet každý, kdo někde podobně vzácného tvora najde. „Zavolal jsem svému veterináři, který mi dal kontakt na stanici. Z ní si potom ke mně pro ptáka přijeli. Jsem rád, že se může vrátit do přírody, kam patří,“ řekl Brož.
Záchranná stanice pro handicapovaná zvířata Národního parku Šumava funguje v Klášterci u Vimperka dva roky a většinou se do ní dostanou zvířata právě z Pošumaví. Kulíšek nejmenší byl už třiapadesátým zvířetem, kterého se stanici podařilo po vyléčení vrátit do volné přírody.
