Souš objevil Tomáš Koutecký z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, který se svým týmem v oblasti prováděl výzkum věkové struktury šumavských smrčin.
Ještě donedávna tento strom rostl rychlostí milimetr ročně a v roce 1994 se stal pravděpodobně obětí kůrovce. Mnoho předchozích nepříznivých časů ale přežil.
Počítejme: 1994 mínus 623 je 1371. Smrk tak „pamatuje“ Karla IV. Slavný vladař, od jehož narození letos uplynulo 700 let, zemřel v roce 1378.
Souš s odlomeným vrcholem, vysoká přibližně dvacet metrů, stále stojí nad hladinou jezera v nepřístupném karu. A byla jednou z několika desítek souší, ze kterých odebíral výřezy tým odborníků na výzkum stáří šumavských stromů pod vedením právě Kouteckého.
„Už na místě jsme tušili, že se bude jednat o jeden z nejstarších zkoumaných stromů. Že je to vůbec nejstarší doložený smrk, jsme ale zjistili až v laboratoři. Když to člověk pod lupou uvidí, je to nádherný pocit a velmi silný zážitek,“ říká Tomáš Koutecký.
V době, kdy Evropané objevili Ameriku, měl smrk průměr jen asi deset centimetrů a jeho pomalý růst pokračoval ještě celé století. Tehdy se okolní porost zřejmě začal rozpadat a od konce 17. století už vytvářel i milimetrové letokruhy. Znamená to, že se stal zřejmě součástí hlavního porostu a od té doby měl také nejvíce světla.
