"Museli jsme se rozhodnout rychle," říkal několikrát otec Milan Michálek starší při vyprávění o rodině. Syn Milan odcházel v osmé třídě z Jindřichova Hradce do dnešního Mountfieldu v Českých Budějovicích. Bydlet musel na internátě.
Bylo dost lidí, kteří varovně připomínali: Pozor! Kluk se může chytit lákadel života ve městě. Nebyl by první ani poslední, komu by se zatočila hlava. "Byla to nejistota. Ale rozhodli jsme se tak. Syn šel bydlet na internát a hrát hokej v Budějovicích," popsal otec Milan.
Aby toho nebylo málo, doma neměl tolik šancí o dva roky starší Zbyněk. Ale dostal nabídku jít do Karlových Varů. Znovu rodinné dilema, co a jak. Šel zkusit štěstí a odstěhoval se na západ Čech.
"Najednou byl náš barák prázdný. Do té doby jsme byli na kluky zvyklí. A pak byli oba pryč," vyprávěl dál otec Michálek. Zvlášť pro maminku Michálkovou to byla těžká doba. Jen těžko si zvykala, že jsou oba synové tak brzy pryč.
Netrvalo to dlouho a Milan mladší začal chodit na střední školu. Jenže přišli z extraligového klubu, že bude trénovat s prvním mužstvem. A znovu byla každá rada dražší, než se zdálo.
Bylo jasné, že pokud bude mladší syn Michal v A-týmu mužů, ze školy nebude nic. Zvlášť, když právě v té Milana Michálka neexistovalo individuální studium. Odešel odtud a začal hrát hokej. Válel tak, že bylo brzy jasné, že se prosadí.
Už jako žáček se svou urostlou postavou hrával za tým o dvě třídy výš. Od šestky. Parta kolem trenéra Petra Sailera staršího byla moc šikovná. Dvakrát hrála finále nejlepších žákovských klubů v republice.
S největšími hokejovými baštami, které takové turnaje považovaly každý rok za samozřejmost. Milan Michálek byl benjamínkem, nejmladším hráčem obou turnajů. Dostával ceny pro nejmladšího účastníka i jinde. Už tehdy hrával právě se Zbyňkem a pro rodiče to bylo jednodušší v tom, že alespoň měli oba ve stejném čase tréninky i zápasy.
Když dostal Zbyněk Michálek nabídku hrát za juniory v zámoří, bylo doma znovu co rozhodovat. Také tu chodil na střední školu. Ale plány se měnily. Odletěl do zámoří a pustil se do hokeje tam.
"Byla doba, že už se chtěl vrátit, že tam nezůstane," řekl o synovi jeho otec. Zbyněk byl sice na draftu, ale nikdo si ho nevybral. A znovu se řešilo, zda má v zámoří vydržet, nebo se vrátit domů, kde už se na něj opět těšily Karlovy Vary.
Oba synové se nakonec dostali do NHL. Každý jinak. Milan jako velký talent, Zbyněk jako velký pracant, co nic nevzdal. Dnes jsou oba oporami svých týmů v zámoří. Milan je v Ottawě, Zbyněk v Pittsburghu. Pravidelně tam hrají, a jak je to možné, trenéři reprezentace je zařazují do svého výběru.
Oba přitom zůstali Milanem a Zbyňkem. Mají skvělou povahu. Nejsou negativně poznamenaní svými úspěchy. Nemají problém popovídat si s fanoušky, kteří je obdivují.
"K tomu, aby si o sobě nic nemysleli, jsme se oba syny snažili vést," ujistil Milan Michálek starší. Dnes je pohoda. Úspěchy. Radost. Zbyněk už má rodinu, Milan vážnou známost. Oba jsou osobnostmi. Ta rozhodnutí o jejich osudech byla správná. I když ve své době znamenala vždy těžké rozhodování.
