Obě se poprvé setkaly v roce 1939 a Wintonův vlak jim zachránil život. Ještě předtím než odletěly do Londýna besedovaly se studenty píseckého gymnázia.
Wintonovy dceryRodiče tehdy desetileté Dagmar Šímové se o transportech do Anglie dozvěděli díky uprchlíkům, kterým pomáhali. Na cestu se prý velmi těšila. V den odjezdu vlaku ale viděla své příbuzné naposledy. Z její rodiny válku nikdo nepřežil. Milena Grenfell-Baines narozdíl od Šímové, která se po válce vrátila zpět do vlasti, zůstala v Anglii. |
"Děti mají o této době málo informací. Je lepší, když slyší od lidí, kteří tím prošli, bezprostřední zážitky," řekla organizátorka besedy Eva Pauerlová.
S tím souhlasí i Dagmar Šímová. "Je strašně důležité, aby se naše poselství - to, co jsme prožily jako děti a celý holokaust - předávalo dalším generacím. Už nás tu moc nezbývá, takže to beru jako svoji povinnost," dodala Šímová.
Mladí gymnazisté zasypaly obě dámy spoustou otázek. Zajímal je hlavně osud "Wintonových dětí" po válce.
"Pro mě to byl velmi silný zážitek. S paní Grenfell-Baines jsem se potkal v Anglii, když jsme tam byli se školou. Dnešek mi ale hodně rozšířil pohled na okolnosti kolem Wintonových vlaků," pochvaloval si besedu student septimy Martin Vokálek.
