Jak to vypadalo, když na Červené Lhotě žila poslední rodina šlechtických majitelů Schönburg-Hartenstein? Do roku 1920 vrátí návštěvníky obměněná první prohlídková trasa.
Jedním z taháků bude bombastický šlechtický salon jako z doby Ludvíka XVI. plný evropských replik Orientu. Tahle místnost s přilehlým budoárem celou akci způsobila.
„Byly tu tapety z konce 70. let, které neodpovídaly původnímu vybavení. Pod stropem jsou tyče, které šlechta používala k zavěšení obrazů. I na nich byly tapety. Oloupal jsem z nich nové a pod nimi jsem našel ty původní. Po rozvinutí jsme měli asi 15 centimetrů dlouhé proužky, podle kterých jsme nechali vyrobit přesnou kopii původního vzoru. Teď sem můžeme konečně dát autentický mobiliář. Tím pádem se nám ale rozpadla instalace v jiných místnostech a začala akce škatulata, hejbejte se,“ líčí kastelán Tomáš Horyna.
Přesné kopie původních tapet už jsou na stěnách. „Jsou vypnuté na dřevěných rámech, pod nimi je vrstva filcu a dva centimetry místa. Pak až je zeď. Ještě čekáme na okraje, které nám šijí ve Španělsku. Tapety jsou trochu také tepelnou izolací, je tu najednou i takový útulný zvuk. Hlavním důvodem byl ale tehdy luxus,“ popisuje Horyna.
Návštěvníci uvidí francouzskou grafiku i uniformy
Postupně místnosti zaplní šinoaserie, což byly evropské repliky Orientu, dobové koberce, stůl s mosazným kováním nebo benátské zrcadlo.
Téměř hotový už je hostinský pokoj. „Využíváme maximum původního dochovaného vybavení. Vrátili jsme se k sestavě krásných francouzských grafik, které zachycují různé druhy zvěře. Takhle pokoj vypadal, když ho obývali hosté,“ ukazuje Horyna.
Celkem se změna týká asi patnácti pokojů. V některých však novinky najdou jen opravdoví znalci Červené Lhoty. Původní mobiliář má asi tři tisíce položek, památkáři jich v prvním patře využijí zhruba tisíc. Podle Horyny je jedním z největších lákadel relikviářový oltářík s ostatky svatých. Původně býval v dámské ložnici, kam se zase vrátí.
„V roce 1946 byl spolu se všemi sakrálními předměty přenesen do kostela sv. Ottona v Deštné. Dopadl žalostně, byl v havarijním stavu napadený bílou plísní. Pochází z konce 18. století. Jsou na něm prvky baroka, ale už i klasicismu,“ říká kastelán.
Raritou jsou také livreje – uniformy služebnictva. „Vystavíme livreje, ve kterých personál obsluhoval šlechtice. Jeden nosil Josef Škvrně, což byl ve 20. a 30. letech komorník. Donedávna sem jezdíval jeho syn Emanuel, který tu vyrůstal,“ líčí Horyna.
Celková investice vyjde asi na půl milionu korun. Do rozpočtu zámku to výrazně nezasáhne. Loni ho navštívilo 80 tisíc lidí a výnosy ze vstupného činily pět milionů.
Zámek se v zimě mění v lednici
V těchto dnech je Červená Lhota pokrytá vysokou vrstvou sněhu, rybník je zamrzlý. Památka, která je stará více než 550 let, se tak změnila v lednici. „A to doslova. Kamenný zámek je na skále ponořené na dně rybníka, kterým protéká potok. Všechno teplo voda odvede zase pryč. Chladí to jako lednička,“ vysvětluje 42letý Horyna.
Letos je tu podle něj největší zima za poslední roky. „Ale když hodně mrzne, tak je teplota ve vytápěných místnostech příjemnější než obvykle. Zámek totiž zamrzne a izoluje. Nejhorší je, když jsou teploty kolem nuly. To se zámek zvenku orosí a teplo jde ven. Potom je všude syrovo, lezavo, vlhko,“ míní.
Starosti mu v mrazech dělá jen zámecký vodovod. V obci Červená Lhota totiž není. Stejně jako plyn nebo kanalizace. „Používáme studnu z 18. století. Skrz most si vedeme vodu. Ve velkých mrazech nechávám na konci ventilu v zámku téct nepatrný pramínek, aby potrubí nezamrzlo. Další problémy jsou v létě. Když denně tisíc lidí spláchne na veřejných záchodech, tak to studna razantně pocítí,“ vypráví.
Přímo na Červené Lhotě žije s manželkou od roku 2003, kdy se stal kastelánem. „Děti se tu narodily, takže jsou zvyklé na odlehlý způsob života. Musíme je vozit do školy i na kroužky. Jen dvakrát za těch 14 let jsme vůbec nevyjeli, když ještě nestačila obec prohrnout cestu,“ vzpomíná.
Jeho velkou prioritou je vyčištění zámeckého rybníka. „Na dně je 1,7 metru bahna. V létě už je to dost vidět. Po sezoně bych ho chtěl vypustit, slovit, nechat promrznout. Na jaře pak bahno odstranit a zase napustit. Je to ale složitý schvalovací proces. Chceme také opravit stavidla, opěrné zídky, vybudovat nový mostek u půjčovny lodiček a opravit lávku pro pěší,“ plánuje Tomáš Horyna.
