Syn bývalého hokejisty Radka Ťoupala má o 17. listopadu celkem jasno. „Je to den, kdy odvaha a statečnost mladých lidí dokázaly spustit společenskopolitické změny, které si celý národ dlouho přál,“ tvrdí jasně mladý muž, který nyní studuje v Praze medicínu.
Rodiče mu doma o tehdejším politickém zřízení hodně vyprávěli. Když byl ještě malý, bydleli ve Finsku, kde jeho otec hrával.
„Bavili jsme se o komunistech několikrát a jsem strašně rád, že v té době nežiju. Dnes platí, že každý je svého štěstí strůjce. Pokud je někdo výjimečný v hokeji, tak může jít hrát do NHL. Ne jako za minulého režimu, kdy cesta za tímto cílem znamenala emigraci se všemi důsledky. Přijde mi také těžko představitelné, že na dovolenou k moři se musela dávat různá povolení,“ přemýšlí.
Jeho maminka měla ale před 25 lety úplně opačné starosti. „Prakticky ani nevěděla, že je revoluce. Navíc jí to prý nikdo nechtěl říct, aby to moc neovlivnilo její zdravotní stav. Řekli jí to až za několik dní po porodu,“ usmívá se Ondřej Ťoupal.
