Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Českobudějovický Arnold. Strážník sbírá trofeje v kulturistice

  9:20aktualizováno  9:20
Daniel Petrejčík sloužil v armádě, byl na zahraniční misi a pracoval i u vězeňské služby. Bezmála dva roky je strážníkem v Českých Budějovicích. Pod uniformou skrývá postavu kulturisty, se kterou vyhrává soutěže.

Českobudějovický strážník Daniel Petrejčík sbírá úspěchy i v kulturistice. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Jako první zahlédnete neuvěřitelně svalnatou paži. Vévodí jí obrovský biceps. V tu chvíli si pomyslíte, že českobudějovičtí strážníci mají ve svých řadách Arnolda Schwarzeneggera v nejlepší formě. A nebudete daleko od pravdy.

Jednačtyřicetiletý Daniel Petrejčík se stal před několika dny vítězem prestižní Grand Prix Ronnie.cz 2013 v kondiční kulturistice v Březnici.

Jak složitá byla příprava na závod?
Složité to nebylo. Ve formě se udržuju po celý rok. Navíc mi vyšli vstříc i v práci. Měl jsem dobré podmínky i těsně před soutěží, kdy potřebuju tělo odvodnit, abych se dostal na potřebnou váhu a měl perfektně vyrýsované svalstvo.

Daniel Petrejčík při soutěži.

Daniel Petrejčík při soutěži

Kolikrát v týdnu trénujete?
V posledních dnech před závodem jsem chodil ráno před prací v pět hodin a odpoledne kolem čtvrté, poslední dva týdny pak dokonce třikrát i při přestávce na oběd. Mám výhodu, že mi tělo funguje dobře. Normálně vážím tak 108 kilo, na soutěži mám 90. Těch 18 kilo za dva měsíce není až takový problém shodit nebo nabrat.

Proč musíte tolik hubnout?
Měřím 186 centimetrů a pravidla soutěže jsou taková, že mohu mít maximálně sedm kilo nad váhu. Ta se počítá klasicky: odečte se metr z výšky a taková je pak základní váha. Já jsem tedy mohl mít maximálně 93 kilo.

Byl jste nejstarším účastníkem soutěže?
Je to tak, byli tam i kluci o dvacet let mladší.

Jak dlouho se můžete udržovat v tak skvělé formě?
Bude mi 42 a na soutěži jsem potkal například muže, kterému bylo 63 a měl perfektní postavu. Byl strašně namakanej.

Co vás přivedlo ke kulturistice?
Už ve čtyřech letech jsem začal dělat judo, kterému jsem se hodně věnoval, a byl i v reprezentaci. Pak jsem šel na vojenskou školu a poté sloužil u 102. průzkumného praporu v Prostějově. Odtud jsem odešel na zahraniční mise, které trvaly skoro sedm let. Byly tam perfektní podmínky na cvičení. Když jsem nepracoval, cvičil jsem. V armádě jsem se tedy za těch asi 15 let vypracoval. Dál jsem byl u vězeňské služby jako výcvikář, což jsem i nyní u městské policie a stále se udržuju. Pravidelně se účastním i některých výcvikových akcí s armádou či policií.

Kdy člověka cvičení pohltí natolik, že se z něj stane kulturista s obrovskou svalovou hmotou?
Už jako dítě jsem stále sportoval, hodně zápasil. Od toho se asi všechno odvodilo. Jinak samotná soutěž, to už je jen pár vteřin slávy. Na fotkách ze soutěže mám 90 kilogramů, dnes jsou tři dny po a mám 102. Dám si jedny brambůrky a pivo a váha je zpátky. Trochu bych to přirovnal k modelkám s bulimií, které potřebují na molu vypadat skvěle, ale realita je úplně jiná.

Daniel Petrejčík z pohárem za vítězství v Grand Prix Ronnie.cz v Březnici.

Daniel Petrejčík s pohárem za vítězství v Grand Prix Ronnie.cz v Březnici

Nedávno jsem v rozhovoru s jedním zápasníkem četl, že je schopný za den shodit třeba i deset kilogramů, aby se dostal do své kategorie. Musíte takové extrémy také podstupovat?
To nedělám. Mám hubnutí rozložené do dvou měsíců. Ve finální fázi ale dávám dolů asi deset kilo. V posledním týdnu jím tři dny jen bílkoviny bez sacharidů a piju kolem 15 litrů vody. Další tři dny pak do sebe doslova cpu denně tak 12 balíčků speciálních chlebíčků plných sacharidů a úplně přestávám pít vodu. Chlebíčky stáhnou vodu z těla, naplní svaly, kůže se obtáhne. Na pódiu při soutěži je vám pak blbě, chcete se smát a nejde to, protože máte křeče. Po skončení se napijete a zase vesele nabíráte váhu zpět.

Jak samotná soutěž vypadá?
Máme sedm povinných póz, třeba roztahování širokého zádového svalu, ukázka bicepsů a stehen zepředu i z boku. Následuje šílená disciplína, což je minutové pózování na hudbu. Ta minuta je pro mě hrozně dlouhá, jsem hodně prkenný. Navíc se nerad svlékám.

To je u muže, který je samý sval a navíc kulturista, docela zvláštní. Nevyužíval jste tělo jako zbraň třeba u žen?
Opravdu nemám odhalování rád. Nejraději nosím volné oblečení. I strážnickou košili mám co největší, pak některé překvapí, když si všimnou, že jsem svalnatý.

A když musíte zasahovat na ulici? Tam by určitě mohlo vaše svalstvo už předem zafungovat jako alarm pro protivníka?
Jsem praktik, zásah se snažím ukončit co nejrychleji a i díky mému výcviku nemusím tělo nijak vystavovat.

Jaké další sportovní úspěchy máte za sebou?
Na začátku 90. let jsem sbíral medaile také v judu. Poslední úspěch v kulturistice považuju zatím za největší. Za poslední čtyři roky už jsem byl na této soutěži třetí a dvakrát druhý. Stal jsem se také mistrem armády v silovém trojboji.

Zmínil jste, že se k soutěžení necháte spíš přemlouvat.
Nejsem ani profesionál. Cítím z toho trochu faleš, výkon kulturisty nelze přesně změřit, takže mohou rozhodovat i sympatie.

Změřit je však určitě možné, jak těžké činky zvednete. Pochlubte se, ať mají muži, ale i ženy, kteří také hodně cvičí, porovnání?
V mrtvém tahu mám rekord asi 240, dřep 222 kilogramů a udělal jsem ho čtyřikrát sám. Benchpress nemám tak silný, tam je to asi 176 kilogramů.

Autor:




Hlavní zprávy

Recept: jablkovo–ořechový koláč
Recept: jablkovo–ořechový koláč

Zdravá rychlovka pro celou rodinu.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.